Nikdykde 62.

Den za dnem mizí v nenávratnu. Život letí jako tryskáč. Je pondělí a hned čtvrtek a pak zas středa. Je srpen krátce se mihne září a je konec listopadu. A on se marně snaží přijít na to co má v životě alespoň trochu málo smysl. Proč tu je? Proč tu KURVA STÁLE JEŠTĚ JE!? Protože je tak snadné to zabalit a nebýt... Tak proto.

A vždycky se mu přitom vybaví takové ty kecy jako že přeci: STOJÍ ZA TO PRO LÁSKU ŽÍT! To jako DO PÍČI vážně?! Pro tu DĚVKU!? Co tak ráda vráží kudlu do srdce?! Pro tu sadistickou mrchu co žiletkou pomaličku odřezává z duše plátek po plátku?! Odpověď čekáte? NASRAT. JÓ NASRAT!

No a potom taky prý že: Proč jsi na mě tak zlý když mě miluješ? Oh! Cožpak ty nevíš že:

Láska je nenávist a

Nenávist je láska

Jedeme na veselku se smrtí

A kočí bičem práská...?

Ale jistě že ne. Neví. Možná to pochopí asi tak za dvacet let plus mínus. A to už on bude mít dávno po svatbě se zubatou... Pochopitelně ještě zůstává možnost že se potkají v příštím příštím příštím životě a všechno si vypoví... Všechno to co je teď míjí... A nebo taky ne.

Řekl jí že není zlý. Že jenom říká věci tak jak jsou. Ale... Ale možná že přeci jen je maličko zlý. Alespoň si to tak nějak na hraně uvědomuje. A snaží se nebýt. Tedy nebýt zlý. Ostatně - KDO? ŽE? JE? ON? Aby si to mohl dovolit...?! Je jen nuzný tvor. Nicméně! Stejně jako každá mince má i tato HRA své tři strany. Rub_Líc_Hranu. A dost možná že si i libuje být častěji na té hraně. Zlobí ji a škádlí. Ale tak nějak něžně. A bůh Pan když jednu tu scénu sledoval se smál až se za břich popadal! To takhle přijel zákazník převzít zboží na osobní odběr. On jej přivítal slovy přejete si prosím? A zákazník odvětil jdu si převzít zboží na kterém jsem se domluvil s vaší kolegyňkou (to je něco jako Štěpánkova žákyňka a tedy podle vzoru jeskyňka). Mluvil jsem s ní a ona za chvilku příjde. A skutečně. Přišla. Hned se omlouvala že zboží pro něj ještě není připraveno bo je toho veľa a nestíhá sa a tak. A on se k zákazníkovi přiklonil blíž (pochopitelně nezbytné dva metry a respirátor byly zachovány!) a řiká: Nevěřte jí! Kecá. Ona je totiž úplný mimoň! A teď!!! Bylo úplně úžasné sledovat ty jejich nevěřícné výrazy v očích! Strašně se bavil!!! No a potom první promluvila ona: Něpočúvajte ho on iba len tak kváka. A zákazník kýval hlavou jako že jo že chápe a že tedy mimoň je on a ne ona a se slovy: No - vidím že to máte těžké! Držte se! Se rozloučil... A když za ním zaklaply dveře tak mu ona říká: Co to mělo znamenat?! A proč to děláš?! S tim jejím mimoňským pohledem...

Neodpověděl. Proč taky. Stejně by nepochopila že se tak jen baví. Když už nic jiného nemůže.

Druhý den večer si doma vařil oběd do rachoty. Mimojiné cizrnovou polévku s brambůrky a mrkvičkou a trochou rajčatové šťávy a špetkou italských bylinek. Byla moc dobrá. Akorát že jí opět uvařil kotel. I napadlo jej že jí vezme misku do práce. A udělá jí radost. A zasytí ji. A trošku si vyžehlí předchozí den. Vzala si ji. No a po obědě šel náhodou kol kuchyňky těch kancelářských krys a viděl že miska je prázdná na odkápavači. Takže spapala to řekl si.

Ale dnes... Přinesla mu misku s tím že neměla čas to sníst. Proč?! Protože prý neměla čas. Vylila polévku do hajzlu a jako omluvu přinesla čokoládu. A zcela mimořádně mu dnes pomáhal ve skládečku kolega. Poté co odešla tak se k tomu vyjádřil: Hmmm. Ona teď když má toho nového "nabíječe" (rozuměj milence) tak prostě nemá čas na nic! Klidně s ním hodiny kecá v pracovní době a... ETC.

A jeho to KURVA zabolelo.

Potom když po stopadesáté -i když už opravdu naposled- přišla povídá mu: Ja už dnes končím. Idem sa nechat opichat. Som objednaná na pol tretiu. Hmmm... Nebral si servíRky a byl za sexistické prasátečko: To jsi měla říct že chceš opíchat! To bych snad ještě zvládnul. Ale nyjé! Iba si idem pre injékciu! 

Snažila se přitom tvářit... Jak vlastně? 

Že je vlastně ještě panna a tudíž že nešuká?

A on si připadal nejen že je blázen. Ale že je

STARÝ BLÁZEN.