Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seXXX
Autor
poetass
tak jo
asi už je čas
abych dal sbohem
všem svým démonům
abych se rozloučil
né protože chci skončit
chci začít
znovu
je asi půl třetí ráno
pozoruji světla jenž klikatí cestu
tu samou kterou jsem chodil
už před dvaceti lety
kdo ví jestli to nejsou stále ty samé zářivky
dvacet let
pro mě tak moc
pro světla na cestě naprosto nic
svítí si dál
a je jim naprosto jedno kdo jsme
nebo čím jsme chtěli být
to je ten paradox času
když můj dým z cigarety stoupá vzhůru
a dívám se těm světlům do tváří
jsou pro mě jak prababičky
hlavou mi prolétne co všechno se stalo
od té doby co jsem pod nimi chodil poprvé
a pro ně je to jako včera
možná ještě ani nedospěli
a tak se mi smějí pod černou tmou
jenže já si nemůžu pomoct
a přemýšlím
ten první smích a první slzy
první úspěchy jenž se hřáli na slunci
ta první zklamání
ty prvotní starosti které se dnes zdají
naprosto krásné
zlomená tužka po první trojce z prvouky
ten vztek z vlastní neschopnosti
ten smutek
první vnímání národnosti
při pozorování gólu v Naganu
první zjištění svých možných předností
první chycený míč
první rozhovory s novými kamarády
první odmítnutí děvčete pro nic za nic
první nahlédnutí do mapy světa
a žasnutí nad takovou velikostí
první listování v encyklopediích
první vlastní názor
první opravdový drill
první prohra i první vítězství
první a poslední vysvědčení na základce
první slova zapsaná do sešitů
první občanský průkaz
ach ty světla na cestě vůbec neví o co přišla
časy se mění víc než mohlo by se zdát
a i když bych chtěl vyjádřit mnohem
mnohem víc
už ani ty básně nejsou tak vláčné
přes všechny ty kopce které jsem probíhal
skrz bláto a louže
na úpatí veškerých lidských snů
je uvědomění si nicoty naprosto zdrcující
bez smyslu
bez významu
jen s domněnkami
vytvořenými kdysi dávno
se snažíme najít cestu
která zas a znova
končí
těm světlům venku jsem naprosto jedno
jak zafouká větřík
jak zaprší
jak uplyne dvě stě let
možná už je načase
dát sbohem
ďáblům
možná už je na čase
začít rozsvěcet
vlastní světla