Ty!

Do veršů dala jsem mnoho slov,

rým je můj jistoty plný ostrov.

Kolik už básní napsáno bylo,

tolik se citů do řádků vrylo.

Velký básník ze mě asi nebude,

ale to mi snad okolí promine.

Co chci říct je "jen" to,

že Ty jsi mé všechno.

Jsi světlem mých temných dnů,

jsi náplní mých hezkých snů.

Jsi ten, kdo nenechal mě padnout na dno,

jsi ten, kdo ukázal mi, že se nevzdá tak snadno.

Jsi ten, pro koho má cenu žít,

jsi ten, pro koho chci tady být.

Učím se v sobě znovu probouzet radost,

i když mám kolikrát chuť říct: ,,A dost!".

Myšlenky svedou mě vždycky k tobě

a já rázem jsem v jiné době.

Pomalu zbavuji se těžkých pout,

pomalu zjišťuji kam dál mám plout.

Ty jsi mi majákem na rozbouřeném moři,

s tebou mám pocit, že mé tělo shoří.

S tebou můj plamínek hřejivě sálá,

to teplo pocítit jsem si vždy přála...