Procitnutí hetéry

Jsa v barchetu ukrytý, kroky své

hýčkavě střádám vstříc vůni tvé

hetéro, měsíčním zlacením spjatá

v pohybu ještěřím po hříchu svatá

stýskáš si v záplavách trpce slzných

smutností kořeníš rozpaky zvaných

hostí, co pohledem do očí, s výčitky

snaží se zapomenout na svoje zítřky

v tónech svého srdce hřeji si myšlenku

o snu bez krutě vyčerpávajícího spánku

co krví svou Umabel signuje blanketem

na chloubu nebeskou hrdým blankytem

podám ti rámě, či ruku tvou pohladím

o políbení rtů tvých já troufale si sním

ty však nic netušíš o citech smělých

jenž buráš vmetl do zorniček mých

kloníš hlavu svou pro tyto těžkosti cizí

nikdo, ani ty se nedozvíš, jak jsi mi ryzí.

9.5.2016