Myšlenky jdou, jedna za druhou

Tak jako pták pluje si bezstarostně v mracích,

tak se můj strom života s tíhou k zemi zkácí.

Marně můžu volat o pomoc a ptát se,

kdo navrátí mne zpět k matce,

která odvrátila zrak,

jako nevěřící drak,

který pohlíží jen krátce,

na to, jak svou dceru vládce

obětuje, jako v každé pohádce.

Každý den vstávat z postele a smát se,

s takovou faleší a tíhou alespoň krátce,

neboť každý, jako by byl za úsměv plátce,

snaží se vypadat jako rádce,

překrývaje to, že je pouhý zrádce,

který jen čeká, až tě v další hádce

pohoupá na tvé vlastní oprátce.