Bezvětří

Je černé ráno a padá nebe

z rádia přichází ticho a hlas

a nejvíc právě mám okamžik tebe

a nejmíň tebe mám vteřinu zas.

Hoříme těly zde my jiskry okují

rezaví touhami bílí jak žár

než naše objetí se sněhy roztají

a ztratí věcí své smysl a tvar.  

Napij se z dlaní mých, než ruce omyji

vodami žízně mé a prostých chyb

jak Pilát nad Kristem se stíny křižují

že svítá v prosinci nám krve ryb.     

A jíme maso své po sobě hladoví   

a sobě šeptáme povely psům

když vítr pokoje umírá v plachtoví

z bezvětří stavíme stěny i dům.