Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUž je to tak
17. 12. 2021
0
1
212
Autor
cajsik
Vážně jsem si myslel,
že se ztratím v davu.
Ten nápad ve mě tlel.
Však měl jsem obavu.
Proč bych vlastně měl.
Co mě drží pohromadě.
Žádosti,písmenka, tečky.
Obrázky, rámečky.
Do nich se skryju.
Obličej smyju.
Obejdu překážek zdroj.
Sbalím psací stroj.
V čepici Santy.
Ukrást diamanty.
To hodí se vždycky.
Lidsky i komicky.
Dlouze mi to prospělo.
Takhle linčovat tělo.
A pravda? Ta nemajetná.
Takhle s námi jedná.
1 názor
Dělá to na mě dojem, že je to vrstvení nějakých výroků na sebe, tak aby se konce nějak rýmovaly (nesejde na tom jestli čistě) bez ohledu na sdělení.