IDEOMÁNIA

Zachytit tak tu záři...

Koho,čeho?

Reflektorů v labyrintu zlatých uliček.

A to jde?

Malíř tě zvěčnil smutnými barvami,
to pak těžko pohladíš slzu,
Sám sebe v ideách a obrazech
tryskem nedohoníš.

Můžu?
Třepotání motýlích křidélek,
zní samotou pokoje,
Navždy mlčí vyhaslý krb,
němý řečník z klikatých cest
a řek.

Můžeš...
objímáš cinkot záclonových vláken
splétáš noční světélka do košatin ...
Čím naplníš je,čím jen?
Ovocem trpkým...
...ale co hvězdy,
Ty hvězdy!
Pojďte pane Kingu blíž,
je čas začít se bát.