Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePračlověk.
Autor
Nikolai V
“Pračlověk”
I dozvuk myšlenky se občas střídá s tichem,
I smysl svůj pro smysly už nemám,
Přiznám se - od narození mně zbývá jenom pýcha,
Že na své rodice jsem nikdy nezařval.
Že jsem byl zvěstný ci nezvěstný nevím, dlouho
Jsem se nevídal s otcem, rzí je kryta měď,
Nevrátit se po vlasti velkou touhou…
- Já matky ruku lehkou cítím az doteď.
Portréty v domě jsou zaprášené už lety,
Na nich jsem malý - stín minulých dní,
Nejvíce jsem se bal té nejmilejší věty…
- Odpusťte, rodiče mně, že jsem odešel bez ní.
Když se nedívám do okna na lidi,
Kdyz nepřemýšlím, kolik zbylo let,
Než se zapomene na něj, jemuž se často křivdí,
- Člověka drahý pračlověk.
5 názorů
Pokud jste se po přečtení zamyslel(a), svůj úkol jsem splnil. Děkuji za komentáře.
Měl jsem v šermířské skupině chlapíka, kterému se přezdívalo "Pračlověk". Otec (silně nábožensky založený) ho tloukl hlava nehlava (snad si zkoušel roli hromovládného Dia), a byl to věru dost nešťastně pojatý styl rodičovství. Sám jsem u toho nebyl, ale kolegové mi vyprávěli, jak "Práča" málem vyvrátil velké zrcadlo u silnice, když na něj vyšplhal (podoben domorodému sběrači kokosových ořechů), a rytmickým kýváním se snažil zachytit jakési "vibrace".
Nicméně byl to člověk přímý, nezáludný, a ve středověku by jistě byl spolehlivým panošem, nebo rytířem.
Kde je ti konec, Práčo...
Radovan Jiří Voříšek
31. 12. 2021když se to přečte celé, člověk nějak pochopí, co autor chtěl říct, ale více úseků je jaksi nelogicky vrstvených z křivolakých veršů ..., i ten závěrečný dovětek je pro mě místo dořečení spíš rébus
je tam pár pravopisných chyb
takové sdělení by chtělo podle mě dodělat, pospravovat