Adam a Eva

Jsi tak zranitelná, když

v chomáčku schouleně se rosíš,

co kapička blahodárné tekutiny,

plazící se v tanečním kroku

po lístečku vzácné flóry,

něžně tak, až z toho

srdci ustrnouti se chce,

bez vyzvání vstupuješ,

kam se ti zamane,

stačí ti jen po zemské přitažlivosti

nechat se šetrně svézt,

s vytříbenou opatrností se zakulatit,

hned na to se zase lehce protáhnout

po vzoru štíra, co glanc a šarm má,

tak se to s tebou má,

snad měli by to všichni vědět,

že zranitelnost dokáže ničit

o mnoho víc, než nukleární zbraň,

v tu chvíli se ze smíška

stává krutá bestie,

co ďobne bez pardonu i

s panenským úsměvem na rtech

tak lehce a snadno, že na

zbabělý úlek už je příliš pozdě,

to tvůj jed do rány vpravený,

už do těla oběti se rozlévá,

já jsem ta oběť, ale sper to čert,

to pro trochu snížku,

chtěl jsem tě smíšku líbat a hladit,

dobře mi tak, tvůj trest kvituji,

sám jsem si o něj řekl,

pro lásku prodal jsem duši ženě,

však stálo to za to,

hle ty vlásky, ta hříva havraní

ty boky, pevné, tak nestoudně svůdné,

ty líce s dolíčky, to zázrak přírody,

ty prsa, pahorky stálého neklidu,

ty nohy, nový to mustr pro eleganci,

ty půlky, dva bochánky, na kterých sedíš,

a to nemůže být vše, návdavkem

voňavá třešnička na dortu,

ukrytá jen pár centimetrů pod pupíkem,

chvěje se touhou po milování,

tomu všemu, měl jsem říct sbohem,

toho všeho měl jsem se vzdát?

Tím zanevřel bych na své mužství i na

lásku, co ve mně vzplála tak jasně.

Nebo se pletu, když nad tím tak dumám,

byla to vlastně láska,

jež ochromila mé tělo i srdce a vůbec,

nebyl to jen koktejl chtíče a pudu,

umí muž vlastně milovat,

opravdu z lásky

neb jen touží po milování,

po sexu,

jak příroda mu despoticky velí?

Víš co holka, jdi si,

já jinou na šukání najdu si,

ty udělej to samé, sbohem.

 

 

9.11.2015

---