Krvesaj a Nekronella XXIV

„Tak co, Vlade, už se těšíš na Vánoce?“ zeptal se Kája nového kamaráda a přisednul si k němu na náhrobek. „Santa s Ježíškem to prý letos rozjedou ve velkém stylu.“

„My upíři Vánoce neslavíme,“ opáčil chladně Vlad Krvesaj a zhluboka se napil z kradené lahve, aby na staršího spolužáka udělal dojem. „Za prvé nevěříme v Ježíše a za druhé není známo, kdy se narodil Temný pán, takže bloudíme světem bez světských radostí.“

„Já mám Vánoce docela rád,“ začal mudrovat Kája a taky se napil Medvědí krve, kterou mu Vlad podal. „Dáme si kapra a potom s mámou koukáme na pohádky.“

„Pohádky jsou pro malé děti,“ hrál si na drsňáka Vlad. „Kdyby byly alespoň akční, jako některé americké filmy, to bych ještě zkousnul, ale přijdou mi takové přeslazené. Samé princezny a ty jejich růžové volánky, je mi z toho šoufl. Třeba Vetřelec se zlatou hvězdou na čele, nebo Sedmero Predátorů, to by se mi líbilo mnohem víc.“

„Terminátor málem králem by taky nebyl špatný,“ přidal se vtipálek Kája a oba se začali smát.

„No vidíš, už se chytáš,“ pochválil ho Krvesaj. „Byl by z tebe super upír, za jiných okolností. Kdybys nebyl pouhý smrtelník.“

„Nechceš mě kousnout, že?“ ujišťoval se raději Kája.

„Ani ne,“ utrousil Vlad. „Určitě máš nějakou podřadnou krevní skupinu, kvůli které si nebudu špinit tesáky.“

Potom oba svorně popíjeli kradené víno a kymáceli u toho nohama. Jenomže jelikož nebyli zvyklí na alkohol, zanedlouho jim začal těžknout jazyk a váznout souvislosti.

„Přiznej se, Vlade, že ty nejsi ve skutečnosti žádný upír,“ škytl po nějaké době Kája a podíval se Vladovi přímo do očí. „Jenom si na upíra hraješ!“

„Jasně že jsem upír!“ bránil se Vlad tak těžkému obvinění. „Kdo ve mně nevěří, ten budiž tisíckrát proklet.“

„Tak schválně, proměň se na netopýra,“ pokračoval v provokacích grázl Kája. „To bych fakt moc rád viděl,“ dodal ironicky.

„Ještě je brzo,“ pokoušel se vykroutit z poskytnutí důkazu upír Krvesaj. „Teprve se smráká, ten pravý čas až je o půlnoci.“

„Jsi měkký!“ obvinil ho Kája tou nejstrašnější dětskou urážkou.

„Já nejsem měkký!“ dodal si odvahy napadený. „Jsem strašlivý upír Vlad Krvesaj! A dokážu ti to právě tady a teď!“

Hned nato se podnapilý Vlad dramaticky postavil na náhrobek a roztáhl ruce. Jenomže jak na něj zaúčinkovalo levné víno, ztratil rovnováhu a spadl dozadu mezi husté záhony chryzantém. Kája, který se zrovna zaklonil, když dopíjel zbytek vína, jeho pád dozadu neviděl. Když odložil láhev, Vlad byl pryč, před ním volné prostranství.

„Hej Vlade, kde jsi,“ rozhlížel se zmateně kolem „Ty vole, ty jsi fakt odletěl?“

Odpovědí mu bylo jen děsivé ticho.

„Bože, spaste duše!“ vykřikl Kája, na kterého zapůsobilo Vladovo náhlé zmizení, v kombinaci s nastávajícím šerem a lehkou podnapilostí tak, že se rozběhl ke vratům hřbitova. Utíkal tak rychle, že ani neviděl, jak se Vlad Krvesaj pomalu zvedá se záhonu květin a otírá si kalhoty od studené hlíny.