[Naga Zen-gi Dó] Lars von Limmerick radí a (do)poručuje

Dnes v noci jsem měl podivný záchvat úzkosti původně obtížně určitilné příčiny. Posléze mi došlo, že můj strach má (jak už to ostatně většinou bývá), zcela banální a prozaickou příčinu. Někdo se bojí smrti, někdo bolesti, někdo že mu uteče žena s prodavačem vysavačů (proč právě prodavači vysavačů? zvláštní...), a já se prostě bojím toho, že slavní, staletí bezpečně mrtví autoři (na to si dávám dobrý pozor) nějakým zázrakem nebo kletbou obživnou, najdou si mě, a pěkně mi zmalují hřbet. Nevím, jestli jste viděli třeba filmy jako Dawn of the Dead, Shawn of the dead, nebo Zombieland I a II (všechno doporučuju, Woody Harrelson je boží, a zombie si už své stálé místo v klasickém filmu a literatuře dávno vysápali - holt, když jde někdo za slávou doslova přes mrtvoly, mívá úspěch; Hollywood i filmové studio Barrandov by mohly vyprávět...), tedy pokud jste tyhle filmy viděli, tak dobře víte, že výprasku od zombie je nejlépe se vyhnout, protože i když máte pocit, že se bez mozku v běžném životě obejdete (a leckdo takovým dojmem suverénně působí), považuji za vysoce pravděpodobné, že fyzická absence mozku v důsledku jeho sežrání po dvou tisicích letech obživlou hvězdou aramejské pop music je, jak říkají patologové ve svých nekrolozích, stavem neslučitelným z další fyzickou existencí. Prostě exitus, šlus, konec. 

A proto (zde se vracím opět k jádru pudla, chudáček už mezitím také zombifikoval a pomrkává na mě krhavým červeným očkem semiumrdlence), a proto jsem se rozhodl, že cizí autory budu překládat jen občas a s nejvyšší opatrností, a že jistotu získám tím, že začnu překládat sám sebe - i když i to je řehole a kříž, protože se mi stává, že mě něco napadne nejdřív v angličtině, a český překlad není úplně takový, že bych s ním byl spokojen, takže člověk může při psaní jednoho díla selhat hned dvakrát - jako autor, i jako překladatel (mnozí to znají ze života - lze selhat jako milenec, a následně pak jako otec, a ještě se s vámi utrhne oprátka, pojišťovna vám odmítne proplatit resuscitaci, následkem toho se dostanete do dluhů, začnete pít, přijde bankrot, opustí vás i to dítě, co jste ho původně ani nechtěli, a které jste měli se ženou, jejíž jméno si zaboha nedokážete zapamatovat, jako ono to bylo... Světlana, Zlatava... něco jížního a východního, ale určitě Slovanského...) ... tak to zkusíte znova, tentokrát chcete mít jistotu, tak se střelíte do hlavy na špičce  petřínské rozhledny v okamžiku, kdy dole prochází ochranka našeho vzácného hradního vladaře, a ono to vyjde, náboj se sice zasekne v hlavni, ale zrovna se na vás vykadí holub, vy ztratíte rovnováhu, a padáte, dole si přerazíte páteř a levou nohu, strašná bolest, ale žijete, až teprve ty gorily od Zemana dole vytáhnou svoje Desert Eagle .45, nebo co je to dnes v módě za zbraně, a prostřelí vám vše prostřelitelné střelami s tříštivou špicí typu "hollow point", takže je už konečně definitivně po vás, blikblak, světlo na konci tunelu není, je tam veliká hala, ale není to ani Valhala, je to čekárna před jednací síní Posledního soudu, samozřejmě každý musí čekat, soud je jen jeden, mrtvých jsou denně milion, vše se musí zapsat, zaevidovat, ale pro vás to samozřejmě neplatí, službu konající anděl vám kyne, račte tudy, vašnosti, vy nemusíte s plebejci čekat ve froně, ó né, sebevrazi mašírují rovnou do pekla ve skráceném řízení, tak chete namítat, že příčina smrti jsou mnohočetná střelná zranění, ale anděl najednou říká americkou angličtinou se silným jižanským přízvukem (opravdu mluví andělé jako kovbojové odněkud z Arizony?): "Semantics. Down to the pits of hell you go, stranger!" ... a už vás vlečou k jámě, co vypadá jako výheň třineckých železáren, a tam stojí dlouhá řada stejných chudáků, kteří taky jdou do ohně z rozličných příčin (ateismus, liberalismus, heliocentrismus, racionalismus, skepticismus, polyteismus, a další zvěrstva), a v tu chvíli teprve dostáváte strach, protože to jsou všechno autoři, které jste "poctili" svými překlady, Ballard, Blake, Gibson, Lord Lars von Limmerick, všichni členové kapely Dead Can Dance, účastníci různých focus groups jedné pražské reklamní agentury, a další a další, a úplně na konci vy sám, a jak se spatříte, neváháte ani vteřinu, a otvíráte dobře mířeným hákem na sanici a výkřikem: "Ty neřáde, takhle se překládá limmerick?!"

Ahhhhh.... Naga Zen-gi Dó... je  to jako si opět zaběhnout maraton, a přitom zapomenout, že jste už deset let na kolečkovém křesle (promiňte, pane doktore, omlouvám se i přítomným pejskařům, je to opravdu eklhaft běhat po parku s uřezanýma nohama, ano, vypadal jsem zřejmě jako džin z pohádky o Ali Babovi, jen méně roztomile. Slibuji, že už to nikdy neudělám, když to není, jak říká tady pan profesor, fyzikálně možné).

---===EOP===---