Vnady

Vnady jež v sobě skýtá.
Pramen života, pýcho má.
Bezhlavý ve své tísni.
Propadám na dno zalíbení.
Vzala jsi všechny mé části.
Střídající s vrcholky hor.
Je-li něco z té krásy.
Co nutí člověka nechat se svésti.
Ať zdobí můj vor odkudsi.
A příjde na pomoc kdykoliv.
Tak učiněno zadosti.
Né tmou, však mlhou.
Bylo by pošlapáno to mé.
V koutku oka zanechané.
Zamknutá v těle svádí.
Kde nic není, všechno se tratí.
Vnadné boky se zakulatí.