BÁLADA

Vášeň psaná z rozumu,
pannou neměnnou,
je zbožím něhy na příděl,
polibkem knuty netknutou.

Těžkou stává se každá vteřina,
starých hodin v prachu stěn,
nejasnou konturou,obrysem...kaligrafií,
jíž pohladí jen křídla much.

Tmou svíce halí práh,
a truhlu se svatební výbavou,
líně v lůně matek ze mě,
čpí potem mezi ňadry...rozedrané kůže,hadry.

Tam vyčká husa vyzrálého klasu,
podřadně,pěkně v pořadníku,
svojí růží trpělivosti,ke vší zlosti,
nechá uspat všechny Růženky v peřinách...

A v kámen obrubníků,
proměnil se dech starých půd,
potom v lom paprsků na křídlech,
neurvale rozervaný,až to bolí...

Bílý nebo černý závoj,
jaký nosit budeš před nosem,
vol však rychle,než vrány přiletí,
v tomto století,šedém,splihlém...

Svatba rozmařilá,tance po stolech,
či dole v hlíně,na konci hodiny,poslední mrazivý vzdech?
Chop se jej,vezmi brk z roztřesené ruky,
osud čeká na tvou dlaň bez rozluky.