Bude

A víčka těžká jak rybářská olůvka

jsou ještě tak brzy

když hvězdy vodí na jatka beránek

co bečí z prvních tramvají

a zima pálí jak kysličník na odřených kolenou

a lampy žahají ještě do očí chapadly sodíkového světla

jako medúzy, jež pálí pohledy smutných žen

ta lednová rána

kdy v poprašcích sněhu zůstávají stopy i za těmi

kdož jich jinak nejsou hodni

a zaběhlí psi běží v kruzích nalézání

jsou dlouhá jako objetí, kterých se nám dostává

když vyrůstáme z kořenů včerejšího stínu

a jako číšníci stojíme s nataženou dlaní

ke spropitným doteků

a za okny tančí vločky tango s gravitací

jako my

když slepí jsme právě

a ústa naše se po jazycích hledají

a sladší jsou než můj ranní Ahmad s medem

v neonech jiskří ještě

jako když taxikáři křesají z plynových zapalovačů

pravěký oheň a zapálí sobě i šlapkám z nádraží

pak zkusím jít podle trolejí

až na konec rána

a vejdu do polí v černém jako havran

a první paprsek slunce z lásky probodne mé srdce

jako dýka onu pískovcovou ženu před rýmařovskou Kaplí v Lipkách

a zhasne všechna tma

i těch, kteří před světem utíkají k rumu

i těch, kteří si půjčují na dovolenou

i těch, kteří jezdí na černo

i těch, kteří se bojí ticha

a šedý bude sníh