Knock

Poslední muž na světě seděl na pohovce v pokoji. Díval se zkrz francouzské okno do zahrady kde si vítr hrál s listy stromů a keřů. To okno nešlo otevřít. Krátce střižený tmavě zelený trávník a okrasné plůtky po stranách obrostlé břečtanem mu napovídaly že asi nebude někde v domě s výhledem do džungle. Ostatně - pramálo na tom záleželo. Snažil se uhodnout co je to za strom ten který je mu nejblíž. Byl docela dost daleko ale skoro si byl jist že je to líska. A snažil se také vylovit z paměti její latinské jméno. Vždyť se to učil! Ale... Je to tak dávno. Hlava už mu prokvétá stříbrem a vzpomínky na to co bylo se spolu splétají do jednoho velkého zašmodrchaného klubka. I když... I na tom pramálo záleží. Myšlenky mu zabrousily k úvahám na čem tedy vlastně záleží. Na čem JEŠTĚ VŮBEC záleží...?

A v tom někdo zaklepal na dveře!

Polekaně sebou trhnul. Když posledně zkoušel otevřít dveře ani ty nešly. Vstal a udělal pár krůčků ke vchodu. A pak tak nějak automaticky nahlas pronesl: Dále!

Dveře se otevřely_

A vstoupila Ona. 

Zavřela za sebou a pak na sebe dlouhé... Hodiny minuty vteřiny zírali.

TY?!?!?!

Zaznělo pak téměř unisono.

Byla stejně hezká tak jak si ji pamatoval když ji viděl naposled. A jak je to dlouho to opravdu nevěděl. Teď stála dva tři kroky před ním a tvářila se jako Mimoň. A tedy jako vždy...

Myslela jsem že jsem zůstala úplně sama! Sama na celé Zemi! Jednou večer jsem šla vyvenčit Kajlího a najednou se z té tmy co byla kolem rozlila pronikavá bílá záře která mě pohltila a já se probudila... Tady. Někde. Sama. A nějaký protivný ošklivý neumlčitelný hlas mi do hlavy pořád šeptal slůvka: Už nejsou žádní lidé na světě krom tebe. Nechápala jsem to. Nerozuměla tomu. Kde jsem? Co se to děje? Co se to děje Mili?!

Vykročil směrem k ní a roztáhl paže k objetí. Ale ona uhnula.

I on slýchal v hlavě ten otravný neumlčitelný neutichající hlas že už na světě není lidí krom něho. A který zcela evidentně lhal. No a když už tedy není na světě úplně sám proč s ním musí být právě Ona!? Ta uzurpátorka jeho mysli a srdce?!

No a pak to konečně pochopil.

Že i kdyby byl opravdu poslední muž na Zemi tak Ona stejně bude chtít...

Boha.

A Bůh si brumlaje pod vousy řiká:

Adam s Evou bylo fiasko.

A Martina a Miloš...

No nic.

Zhasnem.