Hříčky osudu

Z rudých červánků,

přečtu si rozprávku,

o tom, jak ty jsi se mnou a já zase s tebou,

semknuti spolu pod klenbou nebeskou,

pod snovým baldachýnem blaženosti,

vdechujeme stejný vzduch do sytosti,

máme stejné pocity z rána,

láska byla nám dopřána,

s čistého přátelství zrozena,

do chlípných sítí vpletena,

po dlouhá leta známe se,

ve jménu lásky událo se,

chtíčem a touhou zavoněla naše těla,

nahá, přirozeně krásná a nad míru vřelá,

jak příroda si přála při své malebnosti,

darovala nám život, mě i tobě do sytosti,

lásko má, svůdností zlacená,

hledíš mi do očí slastí zmítaná,

já slyším, jak srdce tvé toužebně buší,

žiji v tobě, tvá zvlhlá slastnost mě tuší,

vtahuje mě do své mokré moci,

jednou ve dne, jednou v noci,

jak hltavě mě polykáš a zlobíš,

na entou mou rozkoš násobíš,

ležíš na zádech, já jsem v tobě i nad tebou,

hříchu můj, po chtíči mušličku zbrocenou,

byla jsi mi oddanou partačkou,

budeš mi teď i vřelou milenkou,

hříšnicí, nymfou,

i hravou múzou.

24.8.2015