Dočasně splašený oř a lokající vepř

Když člověk, muž, začne chlastat,

dělá to proto, aby pochopil Svět,

aby ho mohl uchopit,

stisknout a svírat ve svých dlaních,

mazlit se a milovat se s ním tak,

jak to nedokázal

ani s jednou z těch žen,

které mu byly po vůli,

dělá to proto, aby mohl našlapovat

po myšlenkách, po těch chodnících slávy

tak jemně a s pečlivostí,

jakou se stará matka o své batole,

on má hlavu v oblacích, ach nebohý

budoucí klaun, šašek, tulák, povaleč a darmožrout,

co s hubou rozmazlenou

nikdy nesečte si, že Svět nelze,

hrdlo se svírá, že

Svět nelze pochopit,

Svět nelze uchopit,

Svět nelze stisknout,

Svět nelze sevřít do dlaní,

mazlit se s ním a

milovat se s ním, od toho jsou přec ženy,

ta stvoření danajská

a jemu nezbyde, než jít zas o dům dál,

kde mu snad nalejou, aby

zapomněl na to že,

Svět nelze pochopit,

Svět nelze uchopit,

Svět nelze stisknout,

Svět nelze sevřít do dlaní,

mazlit se s ním a

milovat se s ním a tak

loká dál a dál dokud…

Existuje snad nějaké dokud?

1.8.2015