Pár stehů navíc

Děsím se chvíle, kdy se srdce opotřebuje natolik, že jeho kapacita prožívat bezprostřední krásný moment nebo vyhlížet budoucnost s nadějným očekáváním sníží natolik, že se už nepoznám ani v zrcadle. I přes to, že čas všechny bolesti změnšuje a zjemňuje se stejně při pohledu na jizvu zamyslíte nad tím, co se to vlastně tehdy přihodilo a tenhle pocit ve vás vyvolá zvláštní pnutí. Se srdcem zalátaným mnoha stehy je to jako s oblíbeným opotřebovaným kusem oděvu, který vyspravujete tak často, až se vám nakonec rozpadne před očima a nic z něj nezbyde. Zajímalo by mě, kolik zmařených nadějí ještě vydrží to moje, než ho v sobě přestanu rozeznávat.