Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠlamastyka
Autor
Vekslák
Utíkám před ní a přec k ní kráčím
na kolemjdoucí kývnu, to stačí.
A uhýbám pohledem, co jsem dostal.
Pomalu jdu a tvářím se do nikam
minuta minutu vítá a vesele si tikaj
před vchodem na mě čeká Šlamastyka.
V ruce nápisy, na nich moje hesla.
Správcová mého domu.
Její kůže voní jak velrybí dech
nechodí po ulicích ale po lidech
co maj v hlavách nastláno pro ní.
Pohled od ní se směje, ale v očích zamračeno
nemá muže ale aspoň věno
bobřík mlčení a spásy- nesplněno
pohybem podobě mrtvých koní
a povahou podobnou symptomu.
Bouchly dveře a s pozdravem prosebníka
do předsíně mi vlezla Šlamastyka.
S gestem namísto pozdravu.
Obličej jak pomlácenou omítku
ty co zapomněli kde bydlí, nosí v nosítku
nevím kde vzala tuhle přezdívku
a papíry na hlavu
a husí kůži na zádech.
Vrzly dveře a to jsem měl kliku
neměl jsem strach, jen jeho repliku
neměl jsem slovo, jen jeho dík.
Nevím proč má na mě spadeno
Šlamastyka a její shrbené jméno.
Odkudkoliv zapůjčeno.
Co uvízlo v krku jak knedlík.
Řečeno na jeden nádech.
Když křičí, tak paří se myši
když tleská, tak ptáci se ztiší
když je chtivá, chleba svlíká kůrku.
Když zaječí, tak vezmu do zaječích
najde mě vždy, má mě v očích.
Vmontování udavači.
V místě očních důlků
hrobů zpod víček.
Píše mi bílou křídou nad dveře
že K+M+B v ní našli soupeře.
Píše tam o apokalypse glóbusu.
Píše tam, že mi stíny lžou
že sama bydlí se Samotou.
A že chlap co chodí kolem s činčilou
má šaty spíchlé z ubrusu
a boty z botaniček.
Ovšem bez tkaniček!