Krvesaj a Nekronella XXVII

„Pokud se dobře dívám do osnov, tak dnes máte mít literární a slohovou výchovu,“ zahájila náhradní hodinu třídní učitelka Olga. „Omlouvám se, ale nejsem na dnešní supl úplně připravená. Vaše učitelka literatury by tady měla mít podklady, ale před odchodem na nemocenskou mi nestačila říct, kde jste posledně skončili.“

„To je jedno,“ utrousil nahlas Vlad Krvesaj. „Jediná kniha, která stojí za přečtení, je Drakula od Barama Stokera,“ dodal a významně se rozhlédl kolem.

„Já jsem tě slyšela, Vendelíne,“ odvětila chladně třídní. „Ten tvůj ponurý koníček nebude v žádném případě narušovat výuku, to jsme si myslím vyříkali posledně u pana ředitele.“

„Správně paní učitelko,“ ozval se hlasitě Mirek. „Upíři jsou trapáci, protože vlkodlaci jasně vládnou!“

„Co prosím?“ odložila brýle paní učitelka.

„My s Emilem jsme teď vlkodlaci, že jo?“ hledal podporu u kamaráda. „Kvůli vesmírné rovnováze a temným zákonitostem, jestli rozumíte.“

„Tak tomu tedy nerozumím,“ opáčila paní Olga a pomalu vstala od katedry. „Je to pravda, Emile?“

„Nevím,“ začal zmateně blekotat překvapený žák. „Jsem vlkodlak teprve od minulého týdne. Ještě se ani neumím pořádně proměňovat,“ dodal na svou omluvu.

„No dobře,“ pokračovala v laskavém nátlaku paní učitelka. „Tvůj táta je ve správní radě naší školy, ví o tom, že má doma začínajícího vlkodlaka, který by mohl být hrozbou okolí?“

„Podle mě ani neví, že má doma nějakého Emila,“ zahlásila Talaura a podívala se po své kamarádce Nelle. Celá třída se rozesmála.

„Mirek s Emilem nejsou skuteční vlkodlaci,“ ledabyle opáčila upírka Nekronella. „Znám je od první třídy. Jenom si na vlkodlaky hrají, aby se na nás upírky mohli vytahovat. My si ale vystačíme samy, bez upírů i vlkodlaků!“

„Vy jste upírky?“ nevycházela z překvapení paní učitelka.

„Přesně tak,“ poučila ji Talaura. „Jsme teď s Nellou holčičí upírská frakce! Nesnášíme kluky, upíry, vlkodlaky a tělocvik. Naší bohyní je teď Carmila, temná svůdkyně.“

„Carmila je nikdo,“ začal se houpat na židli Vlad Krvesaj. „Slávu Drakuly nikdy žádná holka nepřekoná! Hrabě Drakula vládne světu živých i nemrtvých.“

„Já si myslím, že Carmila je mnohem drsnější, než ten pitomý Drakula,“ přidal se na stranu upírek bývalý upír Emil, jen aby byl proti Vldovi. „Co je to za hloupé jméno? Jmenovat se po drakovi, jako nějaký majitel asijského bistra.“

„Ve skutečnosti se jmenoval Vlad Tepeš, čili Vlad Naražeč,“ zkoušela dostat situaci pod kontrolu paní učitelka. „Možná bychom to mohli s tím Drakulou uvést na pravou míru a vrátit se k tématu literatury devatenáctého století.“

„Upíři mají alespoň nějaké jméno,“ ignoroval ji Vlad Krvesaj a dál provokoval Emila. „Vlkodlaci totiž žádné jména nemají, všimli jste si toho? Ani ve filmech, ani v knížkách! I psi mají své jména, jenom vlkodlaci ne.“

„Nehádejte se,“ okřikla třídu paní učitelka. „Jinak zajdu pro pana ředitele!“

„Tak prosím,“ povzbudil ji vlkodlak Mirek. „Tady Emil udělá z dnešní hodiny zápis a jeho táta ho přečte na zasedání správní rady. Určitě je bude zajímat, proč jsou vlkodlaci neustále diskriminovaní a musejí si nechat líbit od upírů rozličné provokace.“

„Takže už nejenom upíři, ale i vlkodlaci,“ brblala si pro sebe paní učitelka, když šla chodbou k ředitelově kanceláři. „Ti hloupí kluci jsou schopní si navymýšlet cokoli, jen aby se nemuseli učit. Tomu musíme učinit přítrž, samozřejmě v rámci školních osnov!“