Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlzopád
Autor
Vekslák
V koutě bolest spala.
Do teď tam byla sama.
Teď vstává a jemně se budí.
Vábení ji nudí.
Je živá.
Z pod víček zívá.
Z pod víček zpívá.
Dojemná až tklivá.
V rozlitém světle ji pálí zář.
Skrz víčka vodoproud řine na rozkaz.
Zaplavil tvář.
Kapka jedna. Kapka dvě.
Jen pár slz nejdříve.
Poté o pár kapek víc.
Na mou tvář padají.
Na můj rub i líc.
Ve stopách potu se slily.
Mžouráním se rozmnožily.
Spadly slzy, tři a čtyři
A krátce na to číslo pět.
Kde jsou včely je i med.
Ba žihadel je plný svět.
Tak úleva se nekonala.
Z pod víček se sedmá drala.
Po tváři si plavou slzy.
Kdyby pozdě! A třeba brzy?
Možná ji to trochu mrzí.
Možná.
A možná má mne snad i ráda.
Kdo ji dovolil se ozývat?
Kdo se teď ujme toho stáda?
Komu vůbec hlídá záda?
Střelba ozývá se z vlastních řad.
Taktéž ozývá se hlas.
Bolest je dluh vůči sobě.
Bolest je bůh.
Bolest je na vše tohle
Odpověď?
Má dlouhý vlas.
A vlastní pas.
A pokladničku.
To byl on!
Co pohladiv mne po víčku
že pálí to jak ďas!
Za mrhání vodou dám mu pár pokut
není-li ryba pokud.
Odpustím mu rád trochu.
Já mám něco v oku.
A dost mě to pálí.
Ale máš-li se ptát.
Nač ten můj slzopád?
Brečím.
Že nejsem Muž roku.
1 názor
Radovan Jiří Voříšek
11. 02. 2022Vidím tam nápadité pasáže, jako třeba:
V rozlitém světle ji pálí zář.
Skrz víčka vodoproud řine na rozkaz.
Celek mi přijde nesourodý, místa připsaná jakoby na sílu, aby to nějak pokračovalo, rýmovalo se. Dějovou linku vidím a i nějaké rozuzlení, ale podle mě by to chtělo pročistit.