Řetěz moci Irián 24.díl

Řetěz moci Irián 24.díl

Helen v podzemí : 

Závoj spadl na zem. Cítím pocit bezpečí. Otevřu oči a zjistím, že tu nikdo není. Sama v tiché tmavé chodbě. Snažím se vstát na rozklepané nohy. Napůl opřena o zeď si všimnu pootevřených dveří. Vpadnu do prázdné kuchyně, kterou ozařoval úplněk. Nadechnu se čerstvého vzduchu, až se rozkašlu. Prach usazený ve vlasech se rozvířil a padal v chomáčích na zem. Ticho rušil tlukot vyděšeného srdce a lapání po dechu. Popadla jsem hrnek a natočila si vodu. Hltavě pijí a těkavě se rozhlížím, aby mě nikdo neviděl.

Musím se odsud dostat. Utéct pryč co nejdál to půjde. Podívám se na dvůr, kde je několik stráží hlídající zadní vchod. Jsem v pasti. Kleknu si a pomodlím se k Iriánu, tak jako před chvílí. Stálo mě to poslední zbytky sil. Zavřu oči, abych je znovu mohla otevřít ve snu.

„Vstávej a pojď za mnou.“  Postavím se v kuchyni a nechám se vést paprsky měsíce. Jdu za ním a zůstávám skryta v jeho svitu. „To je duch! To je duch paní Helen!“ Křičel jeden ze stráží a klidil se z cesty. Další ho následovali a nechali mě projít. Vesničané při tom křiku zvědavě nahlíželi škvírami v oknech. „To je zlé znamení.“ Šeptali si jedni. „Je to pomsta. Určitě se jim pomstí za to co jí udělali.“ Znělo z druhé strany. Já však vnímala, jen ten jeden hlas, který mě vždycky chránil. „Kreane.“ Napřáhnu ruku a chci se ho dotknout. „Ochráním tě má milovaná.“           

Farma MM :

Ren mě okamžitě objal. Sevření bylo, tak těsné. Cítila jsem jeho dech na své tváři a snažila se vyprostit. Místo toho se zhoupnul a zapadl do polštářů. Spadla jsem na něj. Oči se setkaly. Nedokážu uhnout před jeho pohledem a místo, abych se rychle zvedla se ještě víc přitisknu. Sálalo z něj takové teplo. Chtěla jsem  uklidnit Rena a ono se to otočilo proti mně. Konejšil svým dotekem a nehodlal se mě vzdát. Byla jsem na něm namáčknutá a čelila nebezpečí, které lákalo nepoznaným. Konečně se odhodlám, že se zvednu a oddálím, když to nevydržel a vtiskl mi krátký polibek. Teprve pak jeho ruce povolily a já byla volná. Rychle se seberu a opustím pokoj. Dveře se s prásknutím zabouchly a já byla ztracená.

„Mel. Mel!“ Slyším, jak mě volá. Pořád se ještě třesu a nejsem schopná udělat krok zpátky. Prsty si přejedu po rtech, když uvidím světlo vyzařující škvírou pod dveřmi. Váhavě dojdu k nim a vezmu za kliku. „Mel!“ Ten křik byl plný bolesti. Otevřu a vidím jak Ren levituje u stropu. Jeho tělo sebou házelo. Něco okolo něj tvoří září a celého ho v tom světle pohlcuje. „Děje se něco?“ Přiběhl strážný a zůstal zírat. Ren znovu zařval, tentokrát to byl zvuk raněného zvířete, který nás donutil zacpat uši a sklonit hlavu. Světlo se stávalo silnějším a zaplnilo celou místnost. Odvrátime se na druhou stranu. Nedalo se tomu čelit a nutilo nás to ustoupit. Následoval zvláštní zvuk, kdy se to začalo vstřebávat zpátky. Rukou si zastíním oči a snažím se dostat co nejblíž k němu. Chytím ho za ruku, ale nějaká síla mi brání a tak mi Renovy prsty proklouznou. Něco s ním mrštilo o strop jako s panenkou, než se propadl zpátky do měkkých peřin. Strážný zůstal v šoku s otevřenou pusou a nebyl schopný se probrat do reality, až facka ho probrala. Přispěchal mi na pomoc s Renem. Ležel bezvládně pohozený na posteli. Po rychlé kontrole zjišťuji, že dýchá. „Zřejmě zase omdlel vyčerpáním.“ Konstatuji a stále kontroluji nadechující se hrudník. Rozepnu jeden knoflík u košile, abych se o tom přesvědčila.

„Au to pálí.“ Zavadila jsem o přívěsek květu na Renově řetízku. „Je vám něco?“ Teprve pak mi došlo, že je strážný stále tady. Pohotově zakryji hrudník cípem peřiny. Je lepší, když to zatím nikdo neuvidí. „Všechno je v pořádku vraťte se na své místo. Kdybych potřebovala pomoc, tak vás zavolám.“ Počkám, až zavře dveře a uslyším vzdalující se kroky. Další bouchnutí dveří znamenalo, že je venku. Znovu se nakloním nad Renovo tělo. Určitě je jiná. Pomyslím si a počítám jeden lístek za druhým. Z květiny sálalo horko a energie, která se nestihla vstřebat zůstávala nahromaděná okolo přívěsku. Nemohu tomu zabránit. Na jeho kůži se vypaloval znak. Čáry se propojovaly jedna za druhou a zanechávaly svoji kopii.

https://povidkyodkat.blogspot.com/