Krvesaj a Nekronella XXVIII

Třídní schůzka, konající se tentokrát mimořádně začátkem roku, nesla se už od počátku v oficiálním duchu. Poprvé od doby, co světem funkce hýbají, se kromě třídního učitele dostavil i ředitel školy. Za dávných časů prý ředitelé občas i učili a měli i své třídy, ale toto nemilosrdně smetl rytmus doby. Moderní ředitel školy je především manager, který dítě nevidí, jak je rok dlouhý.

„Vážení rodiče,“ chopila se slova třídní učitelka Olga. „Zdá se, že celou šestou třídu zachvátil nebezpečná záhrobní mánie. Někteří žáci o sobě začali tvrdit, že jsou upíři a v poslední době jsme dokonce zaznamenali i výskyt dvou vlkodlaků.“

„Tak to tady máte zřejmě občas pěkně mrtvo,“ zahlásil jeden z rodičů.

Třída plná rodičů se zasmála.

„Nejspíše ten problém podceňujete,“ odtušila paní Olga. „Začíná to u takových nevinných hrátek, ale končí to zhoršeným prospěchem a nevyhnutelným propadnutím. Nakonec takový upír bez vzdělání skončí jako popelář,“ dodala, aby ostatní rodiče vyděsila.

„Já jsem popelář,“ překvapil ji Emilův otec. „Je to poctivá práce! Máte něco proto poctivé práci?“

„Tak jsme to nemysleli,“ chopil se slova pan ředitel. „Paní kolegyně nepochybně myslela úplně jiné popeláře, takové ty popeláře, kteří si v mládí mysleli, že jsou aristokratičtí upíři a nikdy popeláři být nechtěli. To ale jistě není váš případ, že?“

Následovalo delší ticho, kdy se díval jeden na druhého.

„Mohli byste nám to tedy trošku upřesnit?“ zeptala se už trošku podrážděně maminka strašlivé Nekronelly.

„Celé to začal žák Vendelín,“ posadil na lavici pan ředitel, aby byl lidu blíže, jak ho tomu učili na fakultě. „Začal se oblékat jako upír a chodit na místní hřbitov. Následně se k němu přidala Nella s Laurou a jako by to nestačilo, Emil s Mirkem se najednou rozhodli, že oni jsou pro změnu vlkodlaci.“

„Ten můj vlkodlak je ale doma celkem způsobný,“ opáčila pro změnu Mirkova maminka. „Včera večer zkonzumoval jablečný koláč s kakaem a pak se díval na televizi. Ani náznak po nějaké bestialitě a to byl úplněk. “

„U nás doma je to taky celkem v pohodě,“ odfrkl si otec od Talaury. „Laura spí normálně v posteli, žádnou rakev jsem u ní v pokojíčku neviděl.

„Tak jsem to nemyslel,“ povzdechl si ředitel, kterému došlo, že si z něj rodiče dělají legraci. „Jedná se o pedagogický problém. Děti se nevěnují výuce a vyučující pro ně přestávají být autoritami.“

„To je zřejmě způsobeno tím, že jim připadáte příliš živí,“ přidal se Emilův otec, trošku rozladěný tím, jak se veřejně rozebírala jeho profese. „A plní krve!“

Všichni se znovu zasmáli.

„Poslyšte, řeknete už nám konečně, co po nás vlastně chcete?“ zeptal se ho přímo pan Koblížek, který se za celou situaci cítil zodpovědný. „Zdá se, že jste nás tady nesvolali jen tak.“

„Musíme znovu získat kontrolu,“ chopila se opět slova třídní učitelka Olga. „Pokud byste s námi spolupracovali, mohlo by to vyjít.“

„Co si představujete pod pojmem, získat kontrolu?“ zaznělo ze zadních řad.

„Zavedeme školní uniformy, jako první škola v kraji a tím jim vypálíme rybník!“ triumfálně zahlásil ředitel. „Nikdo se nebude odlišovat a nakonec je ty roupy přejdou. Akorát to bude vyžadovat vaši podporu, jelikož tohle školský úřad neuhradí.“

„Já žádnou uniformu kupovat nebudu,“ opáčil Koblížek starší. „To mu raději koupím tu rakev.“

„Já taky ne,“ přidala se k němu máma od Nekronelly. „Nella si zaslouží vypadat jako dáma, ne jako nějaký dětský voják.“

„Tak v tom případě nám nezbývá nic jiného,“ nasadil si brýle pan ředitel, „než nasadit ten nejtěžší výchovný segregační kalibr!“

„A co to je?“ zeptala se ho vyděšeně paní Talaurová.

„Psychologický test!“ oznámil ji vítězoslavně neomezený vládce školy. „Sám ho sestavím a pomocí jednoduchých otázek jim dokážu, že žádní upíři, ani vlkodlaci neexistují, a všechno je to jenom jedno velké divadýlko.“