ZEMĚ

Slast,
zabořených prstů,
v hlíně,
Zbořených
pilířů nebe,
Síto vyhnanců z ráje,
zlatokopů,
prosévám zemi
a vánek ji unáší.

Chtěl bych kopu,
v níž najdu jehlu,
Nebo tvé lokny,
v nichž jehlice vězněm,
ve zlaté kleci,
Otrávená,
jedem...tak jedem!

Ze mě už víc nevydoluješ,
láska přenáší hory,
Důl,
ten příliš těžký,
Jako proroci,
v dálných oázách,
přitáhnou skálu,
Zrnko písku,
mezi zuby,
schází v hodinovém strojku...
Oko za oko...tvá tvář jest bez vrásek,
Zvrásněná jen krajina,
kterou prcháme.

Stojíme,
zas jednou na zemi,
nohama,
rukama,
Domluvili jsme.
Pády,
rozbijí ret,
i kamenem ústa,
Tak stane se,
když létáš s krepovými křídly
a přijde déšť...

Láska,
pátý element,
Nebo šestý?Sedmý?
Semele,
všechny.