Krvesaj a Nekronella XXX

Po velké přestávce čekalo žáky překvapení. Ve třídě stál vedle katedry pan ředitel s opravenými testy a samolibě se usmíval. Mimochodem, tato skutečnost by zaujala i Školský úřad, protože ještě nikdy v dějinách lidstva, nebo alespoň od zavedení povinné školní docházky, ještě žádný ředitel školy tahle rychle nepracoval, nemluvě o tom, že by se někdy usmíval.

„Nuže třído,“ posadil podle svého zvyku na okraj katedry, „mám tady výsledky vašich testů a musím konstatovat, že jsou truchlivé.“

„Neměli jsme žádný čas na přípravu,“ přihlásila se způsobně upírka Nekronella. „Nikdo nám dopředu neřekl, že se bude psát nějaký podivný test.“

„To by jinak zcela postrádalo smysl,“ vzala si slovo paní učitelka Olga. „Kdybyste se mohli připravit, tady pan ředitel by potom nedokázal rozlišit, které odpovědi jsou spontánní a které naučené. Takhle zjistíme, kdo z vás je skutečný upír, vlkodlak, nebo podvodník!“

Ve třídě zavládlo pochopitelné vzrušení.

„Základem našich úvah byl poměrně jednouchý předpoklad, že každý tvor zná svá omezení a své slabiny,“ vrátil se k tématu pan ředitel. „Například všechny ryby ví, že nemůžou přežít na souši, savci se bojí výšek, ptáci nelétají v noci a tak podobně. Nikdo jim to nemusí říkat. Mají to vrozené, proto i skuteční upíři a vlkodlaci, navíc nadaní lidským intelektem, by měli chápat základní fyzikální omezení své existence.“

„Jak to myslíte?“ podivil se vlkodlak Mirek.

„Kupříkladu tady strašlivý upír Vlad Krvasaj, u třetí otázky, kolik Luxů usmrtí upíra, odpověděl místo zaškrtnutí jedné z možností větou: Co je to Lux? Z toho soudím, že se vůbec nezajímá o intenzitu osvětlení, čili je malá pravděpodobnost, že by byl upírem.“

„A co je to Lux?“ zeptal se ho natvrdlý Emil.

„Tady to vidíte,“ pousmál se ředitel. „Pokud bys byl vlkodlak, jistě bys taky znal jednotku intenzity osvětlení. Dobu proměny přece určuje úplněk.“

„Myslel jsem, že dobu proměny si určuji já sám,“ podivil se Emil a brblal si pro sebe. „Kašlu na úplněk, co když bude zrovna v telce nějaký dobrý film.“

„Dalším problémem je vaše selhání ohledně detekce stříbrných kulek,“ nasadil si brýle manager. „Nikdo z vás nemá ani základní metalurgické znalosti z oblasti neželezných kovů. Na otázku, jak získáme stříbro, všichni zaškrtli možnost: Koupíme si ho! Elektrolýzu, jakožto nejpoužívanější možnost, nikdo nezmínil.“

„To jsme ještě nebrali!“ vykřikl Mirek s jediným argumentem, který se střídavými úspěchy používal už od první třídy.

„Kdybys byl vlkodlak, elektrolýzu bys ovládal, jako když bičem mrská!“ podpořila pana ředitele učitelka Olga. „Já taky vím, že si mám dávat pozor na jedovaté hady a pracovníky ministerstva. Každý má své přirozené nepřátele patřičně zmapované.“

„To není fér!“ pokoušel se získat kontrolu Vlad Krvesaj. „Temné síly vznikly už dávno před fyzikou, a proto je nemůžete měřit a vážit podle přelétavých pravidel smrtelníků, neznalých zákonů záhrobního světa.“

„Bohužel, nikdo z vás nedosáhl v testu ani padesáti procent správných odpovědí,“ ignoroval ho pan ředitel a složil desky, což ve školství vždy znamená konec diskuze. „Neznalost základních fyzikálních zákonů vás usvědčuje z blatantní neznalosti světa vezdejšího, které nekoresponduje s tím, že jste staří stovky let a disponujete temnými silami. V opačném případě byste fyzikální omezení záhrobního světa ovládali.“

„To nic nedokazuje,“ vmísila se do diskuze Talaura. „Upíři ani vlkodlaci nemusejí mít klasické vzdělání. Žijí ze strachu smrtelníků!“

„To je sice zajímavý názor, jenomže testy nelžou!“ triumfálně prohlásil pan ředitel. „Nezbývá mi nic jiného, nežli konstatovat, že v této třídě se nenachází ani jeden skutečný upír, natož vlkodlak!“ dodal a vítězoslavně odkráčel do své kanceláře.