Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTak, jak to máme rádi.
Autor
Vekslák
Nožičkama kopeme
a v mládí chceme mléko,
tím si prso vyřveme,
jenž sídlí nedaleko.
A kolena jsou odřená,
po všech možných pádech,
Facka dobře mířená,
když po prsu se ptáme.
Až v dospělosti.
Úsměvem si vylžeme,
co chceme a to dosti.
I srdce změkne z kamene,
když nás žena hostí.
A jejich věty dobře myšlené,
naše hlava nechápe.
ženy jsou strážci pramene,
však stačí jen když zakape.
Vždyť nemusí pršet.
Z vody s mýdlem se bubliny,
rojí po fouknutí,
jak z granátů střepiny
v čase vybouchnutí.
Však voda, a také bubliny,
jsou to co lidé chtějí,
vždyť touhy a naše zločiny,
jsou co nás zabíjejí.
Ukryté pod povrchem.
Ukrytý jsme ve stínu,
rozlehlých jabloní,
za víčky oči, rudé po vínu,
drží nás od svědomí.
Dělíme se o plody,
s hejny dravých ptáků,
opilí do svobody,
hurá zpět, do paneláků.
Betonových bludišť.
Bludiště, to mozkové,
se hájí, že je v právu,
když zakuklení katové,
nám chtějí setnou hlavu.
Když modlitbičky odzněly,
tak rouháme se bohu,
vyhlížíme anděly,
zírajíce na oblohu.
Je černá jak duše.
A rozbitý ret,
co máme- vinni za kritiku,
vždyť není to med,
být knězem a kázat bez jazyku.
Ve dne strachem před zubatou,
skáčeme přes ploty.
a v nocích, vinnou krví svatou,
opíjet se zas do němoty.
Tak, jak to máme rádi.