Řetěz moci Irián 25 díl

Řetěz moci Irián 25.díl

Poslední čára propojila květ a energie prosakovala Renovou kůží. Nedalo se víc přiblížit. Sálající horko z okvětních lístků neustávalo ani potom co se otevřelo pár dalších. Ren se pomalu vzpamatovával ze šoku, který zažil. Bezmyšlenkovitě sáhl na přívěsek. „To nemůžeš.“ Chtěla jsem ho varovat, ale bylo pozdě. „Už je to v pořádku Mel. Nic mi neudělá.“ Květina pohasla a následovalo ticho narušované vrznutím postele, kdy se Ren posadil a následně vstal z postele. „Můžeš chodit?“ Mel byla vyděšená, ale statečně se mě snažila povzbudit. Každý krok, který jsem udělal hlídala a čekala jako podpora, kdybych potřeboval pomoct. „Je ti dobře?“ Opravdu se o mě bála. Její oči prozrazovaly mnohem víc, než si byla ochotna přiznat. Pro mě byla důležitá od prvního setkání. Nikdo se mnou nemluvil tak jako ona. Nic neskrývala a rozhodně si nehrála na někoho, kdo není „Ano. Je mi mnohem lépe. Dalo mi to dost sil. Nevěděl jsem, že má takovou moc podělit se o energii a doplnit co jsem ztratil.“ Ren se po několika dnech, kdy chodil jako tělo bez duše usmál. „Mám hlad.“ Podíval se na Mel s plamínky v očích. Byl zpátky, přesně tohle  byl ten starý Ren, kterého znala. „Hned ti ohřeju jídlo.“ Chtěla jít do kuchyně, když jí chytil za ruku a rázným trhnutím stočil k sobě do náruče. „Co to.. děláš?“ Musela se rychle nadechnout jak jí překvapil. Jeho blízkost Mel znervózňovala, ale přitom lákala. Čekala, že znovu dostane polibek, protože se stále přibližoval. Našpulila trochu rty. Ren se usmál její reakci, až se mu okolo očí utvořily jemné vrásky. Tak na tohle myslí. Jeho dech nadzvedl uvolněný pramínek vlasů. Zavřela oči. „Nikdy tě nenechám jít.“ Zašeptal Mel do ucha a pustil jí.

Od toho incidentu uběhlo několik dní, kdy se Mel schovávala za svou sestru Mary. Zřejmě potřebovala čas, aby se srovnala se situací, do které se dostala, aniž by chtěla. Pokud byla v obýváku a já právě vešel utekla do kuchyně nebo do svého pokoje.  Iriánská květina si vybrala druhou polovinu a tou byla právě Mel. Mary jí vysvětlila její úlohu a zakázala opouštět farmu. Sama dobře věděla, co by se mohlo stát, kdyby se dostala do rukou Zielovi a snažila se Mel chránit. Dokonce i před Renem. Situace se stále zhoršovala. Občas se někdo přidal do našich řad, ale nikomu se nedalo věřit, krom věrných strážců pravého Iriánu, kteří hlídali nejdůležitější místa na farmě.   

Město opouštělo čím dál víc lidí. Nevěřili Zielovi a ztráceli víru a naději na lepší zítřek. Místo, kde žili v míru se měnilo pomalu na bojiště, které se snažil Ziel ovládat. Donucením si bral mladé zdravé muže a pod nelítostným vedením z nich dělal bestie schopné zlikvidovat i vlastní rodinu. Ren se držel v ústraní a posílal, jen ty nejschopnější, aby našli Ariana, po kterém se slehla zem. Pátrali i mimo hranici, kde se málo kdo odvážil.Iriánský bůh mlčel stejně jako Vědma. Chrám, který byl vždy otevřen před nedávnem uzavřel svoje brány. Vědma byla jediná, kdo se mohl bezpečně dostat dovnitř i ven. Lid strádal a přestával věřit. Máme ještě Iriánského boha? Ren věděl, že tahle situace nemůže trvat donekonečna a dřív nebo později se bude muset rozhodnout mezi ním a Zielem.

Možná, že nás Iriánský bůh opustil? Přemýšlel a pozoroval jak se vlny z moře valí a zanikají po doteku písku na pobřeží. Slaný, vlhký vzduch načechrával jeho vlasy. Přesně tohle potřeboval, aby si mohl pročistit hlavu a uvážit co bylo nejdůležitější. Ziel se stával mocnějším a ještě krutějším, než byl dříve. Zvědové, kteří padli do jejich pastí byli mučeni  a vystavení na náměstí, aby ukázal svou moc. Ještě téhož večera zohavená těla mizela před zraky kolemjdoucích. Nikdo nechápal co se děje, ale lepší bylo se neptat nebo by mohli dostat trest zbičováním. Lidé, kteří se rozhodli zůstat byli týrání hladem. Jejich děti byli odvlečeni a poslání na smrt nebo hanbu. Pěkné dívky sloužily v hlavním sídle. Ponižování a ústrky musely snášet každý den. Veškeré jídlo zabavovala Zielova rozrůstající se banda. I on si mohl uvědomit, že tímhle tempem se celé město rozpadne. Zásoba jídla pomalu mizela. Je otázka času, kdy zaútočí na farmu, kde bylo plno uskladněného ovoce, šťáv a likérů. Drůbež běhající v ohradníku, která vyvedla mladé a mohla zásobit víc jak polovinu města vejci a masem se stávala více vyhledávanou. Nejen on chtěl nasytit svoje kumpány. Našlo se plno odvážlivců, kteří chtěli zaopatřit svou rodinu a zkusili štěstí. Většina opouštěla farmu s menším přídělem pod dohledem hlídky, až k rozbočce směřující do města.

„Pane Rene. Hlášení.“