Flow / Satori

Jeden starý, olysalý, přemoudřelý páprda, který se občas staví v mé mozkovně, aby mi sežral kešu oříšky a vypil všechno kafe, si jednoho dne takto pustil ústa na vandr:

"Pořád to děckám říkám... Pokud máte chuť psát, na nic nečekejte, a začněte psát hned. Psaní je dovednost, nikoliv encyklopedická znalost, a dovednost se získává opakováním. Je jedno, jestli člověk seká sekyrou dříví v lese, nebo mečem nepřátele v bitvě, jestli vaří, staví stodoly nebo chrámy, aranžuje květiny, hraje šachy, maluje nebo píše básně či romány. Každá dovednost se skládá z konečného počtu atomických úkonů (skicování, stínování, sek, bod, kryt, expozice postav, míchání malty, dramatizace, práce s tempem děje, broušení čepelí, užití básnických figur, atd.), a každou z těchto základních činností lze trénovat zvlášť, pravidelně a téměř bezmyšlenkovitě - čím častěji tak kdo činí, tím je pak v dané činnosti lepší, a talent je ve vztahu k praxi a dovedností v dané činnosti jen tím, čím je ve fyzice rychlost vůči času a vzdálenosti. 

Dovednost (skill) = praxe x talent x sebereflexe.

Protože podle mě nikdo není zcela bez talentu (ačkoliv je možné být bez sebereflexe), lze nedostatky v ostatních oblastech vždy vyvážit časem stráveným na cvičišti, protože čím hůře na cvičišti...

... tím snažší to potom je, když se ozve onen tichý hlas zvaný Inspirace, Múza, pravá hemisféra mozková, podvědomí, a já nevím co ještě, teorii má každý jinou, někdo má pocit, že mu šeptá jeho díla "Bůh", a nakonec proč ne - je to jen název, cedulka, model, co se v tom okamžiku děje neví asi nikdo (a jako agnostik věřím, že se to principiálně není možné dovědět). Ale třeba se mýlím, a nějaká forma přímého, nezprostředkovaného poznání světa idejí existuje - v okamžiku, kdy se ten hlas ozve, stejně nemáte čas nad tím špekulovat, zatajíte dech, abyste nerozbili křehké obrazivo, které se vynořuje kdoví odkud...

... a teď záleží na tom, jestli máte dostatečně natrénováno! Protože pokud máte, můžete popadnou médium, které jste zvyklí používat - klávesnici, štětec, úhelník, fanku, pero, psací stroj, meč, 3D Studio MAX, kytaru, buben nebo třeba klarinet... a nastává okamžik, kterému se v angličtině říká "Flow" (vynálezci žánru haiku tomu říkali "Satori") - oživeni inspirací jako golem kouzelným šémem konáte bez přemýšlení s jakoby prázdnou hlavou, jakoby se vás zmocnila externí síla, která vás přesahuje, všechno se najednou daří, slova a kameny zapadají do sebe a drží, meč zasahuje nekrytá místa na soupeřově těle, zatímco vy jste pro soupeře vířící nic, kytarové sólo budí nadšení, obecenstvo ochotnického divadla najednou procitá a stává se jedním celkem s vámi a s ideou třeba již dávno mrtvého autora. Kdybych byl věřící, určitě bych řekl, že je to zázrak! ;-) 

... a pak je to pryč zbyde jen únava, nevyspání, bolavé tělo, natažené šlachy, pokud jste to přehnali, někdo vám určitě vynadá, že jste tupec, který ničemu nerozumí, jiný vás vychválí do nebes, ale tím je potřeba se nenechat rušit, je třeba se vrátit do tělocvičny / dílny / ateliéru / kovárny, a pracovat znovu a znovu, neúnavně, jako stroj, každý ten tvořit lépe, než ten předchozí, dají-li Múzy, i když hůře, než zítra, dají-li Můzy. Vlastní globální maximum často člověk mine nevědomky, málokdo si uvědomí - tak tohle bylo to nejlepší, co jsem kdy napsal...

...Pokud ale natrénováno nemáte, tak můžete spatřit před očima třeba Monu Lisu, nebo povrch neznámé, cizí planety vzdálené miliony světelných let, a není vám to nic platné... pokud vaše ruce samy nevědí, co dělat, a nedají se do díla, obraz zmizí, hudební motiv přehluší zvuk aut zvenku, soupeřova pěst proklouzne vaším krytem a zplacatí vám čenich... a zázrak se nekoná, odměnou je maximálně smích kolem stojících, a veselé ukazování na váš okamžik hanby ("podívej, Maruško/Pepane, to je ale vůl...")...

... a na to je potřeba se také zvysoka vysrat, je potřeba vstát, otřít si krev, osušit případné slzy, oklepat zamazané hadry, a vrátit se zpět ke tréninku. 

Dokud dýcháme, dokud je tu další zítřek, ze kterého je možné vyždímat další a další hodiny, minuty a vteřiny tréninku, potud existuje naděje na další pokrok.

Na co ale trénujme? .... Jak to mám proboha vědět?!"