Lunární

Úplněk prozářil dešťovou kapku,

temnota hrála světlem městských lamp.

Mé nohy samy se vedly

po cestě blyštících kočičích hlav.

A já stála tu zas,

svou tvář nechala skrápět,

čarovné mydlice rozkvetly.

Úplněk zaséval krůpěje na řasách,

jihnoucí předjaří vánku.

Skrápěná tvář starého Měsíce,

vplula do hlubin 

nočního spánku.