Odi et amo

Každý den z hrnku od tebe pila.

Myslel na ta slova, která ji zaslepila.

Slova, cozahřejí, potěší a rozesmějí,

ta slova, co zaryjou se ti

do paměti.

Ty krásné úsměvy a pohledy

jen pro ni.

Proč zamotals ji hlavu, srdce se jen tak nezahojí.

Teď jdeš dál, jakoby nic zvláštního se neudálo,

mezi vámi energie byla,

něco vzplálo.

Její srdce se v ohni teďka žhaví,

ale to tvé je k ní chladné,

ve stínu se chladí.

Ona se stále trápí, žes ji hodil přes palubu,

tobě je to ale jedno, snad natlučeš si jinde hubu...