Krvesaj a Nekronella XXXII

„O víkendu jsem trošku přemýšlel,“ oznámil následující pondělí vlkodlak Mirek svému temnému kolegovi Emilovi, „a dospěl jsem k názoru, že útok taktickým připínáčkem je pro děsivé vlkodlaky příliš dětinský a pod jejich úroveň. Musíme najít nějaký jiný způsob boje, jinak se před celou třídou zesměšníme.“

„Já mu dám přes držku,“ opáčil prostoduše Emil.

„Tak to už vůbec ne!“ rozdurdil se Mirek. „Ty se nedíváš na horory? Vlkodlaci nikdy nikomu nedávají před držku. Buď někoho rozsápají, nebo ho nechají utéct a rozsápají ho později. Nic mezi tím, chápeš?“

„Tak mu dáme do aktovky mrtvého vrabce,“ navrhl mu kamarád sofistikovanější formu boje.

„To je hloupé,“ zasmušil se Mirek.

„Ale vlkodlaci jsou hloupí,“ oponoval mu Emil. „Vždyť jenom vrčí a jdou hned po tepně. Na tom není nic chytrého.“

„Podle mě vlkodlaci nejsou tak hloupí, jak si myslíme,“ začal náhle filozofovat Mirek. „To že lidé nerozumí jejich způsobu komunikace, vypovídá spíše o tom, že hloupí jsou lidé. Třeba je v jejich vrčení zakomponován hluboký filozofický kontext. Možná i nějaké temné poselství.“

„Vymačkáme mu do přezůvek zubní pastu,“ vykřikl v návalu inspirace Emil. „Dáme mu do žákovské knížky prezervativ, vystrašíme ho na hřbitově, nebo zavoláme jeho tátovi, že podle DNA není jeho biologický potomek.“

„To všechno jsou hrozné infantilní blbosti,“ použil cizí slovo Mirek, aby kamaráda zahanbil. „Chce to něco rafinovanějšího. Něco, co bude ve třídě rezonovat ještě několik měsíců. Něco, co ty otravné upíry navždy zesměšní!“

„Můžeme mu píchnout kolo, na kterém rozváží svačiny,“ zkoušel další možnosti Emil. „Nebude mít peníze na falešné zuby.“

„Všechno špatně,“ zasmušil se Mirek. „Podle mě by bylo nejlepší, kdybychom všechny ty pitomé upíry pořádně vystrašili na hřbitově, kde se pořád scházejí. To se určitě neutají, až budou v těch svých trapných hábitech utíkat přes náměstí!“

„Neříkal jsem to před chvílí já?“ opovážil se namítnout Emil.

„Tak to určitě ne, je to čistě můj nápad!“ okřikl ho okamžitě Mirek. „Nezapomeň, že jsem koneckonců tvůj šéf!“

„No tak dobře,“ stáhnul se do obranné ulity Emil. „Ty jsi šéf, já jenom plním příkazy, ocelová pěst v hedvábné rukavici.“

„Konečně tady měl někdo nějaký pořádný nápad,“ pochválil sám sebe Mirek, jak je to u vyššího managementu obvyklé. „Už jenom zbývá sehnat si pořádné převleky a nějaký zvukový podkres taky nezaškodí.“