Řetěz moci Irián 26 díl

Řetěz moci Irián 26.díl

Na Farmě:

„Pane Rene. Hlášení.“ Hlásil se o slovo jeden ze strážců, který střežil to nejdůležitější místo. „Stalo se něco na křižovatce? Nebo se vrátil Arián?“ Zajímal jsem se o dění okolo farmy a vytyčil body, které bylo potřeba chránit. Byl jsem si vědom, že pokud nás napadnou nebudeme se moct nikam schovat. „Na hranici bylo spatřeno několik aut.“ Možná dneska je ten den. Den, kdy se konečně rozhodne. „Víš co máš dělat.“ Určitě je to Ziel. Musím se připravit.

Chytili Ariana? Nebo chtějí, abych se vzdal? Pro dobro lidí, bych to klidně udělal, ale Ziel měl na celou věc jiný názor. Nikdy je nenechá na pokoji dokud nebude po jeho. Urovnal jsem si kabát a hrdě vykročil  naproti. Nesmím nikoho ohrozit. Pokud to má někdo na svědomí, tak jsem to já a moje rozhodnutí. Ještě jsem se otočil, abych zkontroloval zavřenou bránu a vojáky v pohotovosti. Mel vyběhla z domu, ale hlídka jí nepustila. „Rene.“ Budou v pořádku kývnul jsem a vydal se na cestu. Určitě je ochrání i za cenu svých životů.

Setkám se s nimi tváří v tvář. Nevím co chtějí, ale nenechám je projet bez boje. V dálce před sebou jsem viděl prach vznášející se ze silnice. Museli projet přes pevnou vozovku a najet na prašnou cestu. Došel jsem na rozcestí a věděl, že zbytek hlídky je blízko. Vždycky se drží na dostřel. Můj plán se mohl kdykoliv zhroutit jako domeček z karet, kdyby odhalili několik pastí dřív, než je budeme moct realizovat. Dobře jsme se připravili, ale je těžké odhadnout co mají v plánu oni. Pokud něco z toho uspěcháme mohlo by to mít velké následky. V čele konvoje jelo auto, které používal Ziel.

Obklíčilo mě několik aut a zatarasili otevřením dveří východy. Prach se pomalu vracel zpátky na zem. Vojáci nemohli vidět co se tu odehraje. Nemohl jsem dát ani vědět a signálem udávat, co by měli dělat. Měli to promyšlené od posledního detailu stejně jako já. Jen jedno mě překvapilo. Místo Ziela vystoupil Drel. Jeho úšklebek vypadal jako vždy hrozivě. Tahle osoba byla vlastně ještě nebezpečnější, než samotný Ziel. Právě Drel vykonával špinavou práci a rozdával rozkazy ostatním. „Tady ho máme. Kloučka.“ Přišel blíž a v ruce si pohrával s nožem. Podíval se na mě. V jeho očích se zračil výsměch a pohrdání. „Co ode mě  chcete?“ Zeptal jsem se jednoduše. Přestal točit nožem. „Paní Helen…jsem podřízl tímhle nožem. Pěkně pomalu, aby žila co nejdéle.“

„Ty bastarde!“ Napřáhnul jsem zaťatou pěst a vrazil Drelovi. „Přesně to jsem. Bastard, který oddělá celou tvoji rodinu.“ Promnul si čelist. Odplivnul si. „Derián byl třešničkou na dortu. Nečekal jsem, že bude tak snadná kořist.“ Olíznul čepel nože. „Příště si pochutnám na tobě.“ To škvrně nic neví. Musel jsem se o tom přesvědčit. Helen! Ta děvka zmizela beze stopy. Vyhnula se strážím a bez povšimnutí utekla. Někdo jí musel pomáhat, ale Ren to nebyl. Třásl se při představě jak umřela mou rukou. Viděl jsem to na něm. Chtěl mě zabít, ale nemohl. Dobře věděl, že pokud se nevrátím okamžitě se rozpoutá peklo. Ziel nevěděl co hledám. Pod záminkou podvolit si lidi si myslel, že jeho moc narůstá. Bylo, tak jednoduchý lhát mu přímo do obličeje. „Co vlastně chceš?“ Ren se držel, aby Drelovi nedal další ránu. Musel si opakovat, že mu to v budoucnosti vrátí i s úroky. „Zásoby. Máte je a my je potřebujeme.“ Nesmí se dostat na farmu. „Jedině přes mojí mrtvolu.“ Všiml jsem si signálu nahoře na kopci. Zvedl jsem ruku a muži obklíčili auta. Byla to rychlá akce, kdy nestihli pozvednout zbraně, jen Drel držel v ruce svůj nůž. „Ty si troufáš. Ber to jako varování.“ Ustoupil a nasedl do auta. Celý konvoj se dal do pohybu a odjeli zpátky do města.

Drel :

Ren nic neví. Byl jsem si jistý. Rukou si netrpělivě prohrábnu několik dní nemyté mastné vlasy. Zatracenej spratek! Snaží se mě dostat, ale to se mu nepovede. Můj plán nesměl selhat, ale najednou v něm byli mezery. Helen si myslí, že jí nenajdu, ale to se šeredně plete. Jakmile se mi dostane znovu do rukou uškrtím ji. Pěkně pomaloučku a před jejím synáčkem. Při té představě se mi začala vařit krev. Srdce tlouklo poháněné adrenalinem z nastávajícího lovu kořisti. „Přidej. Čeká nás lov.“ Věrný kumpán se zazubil a přidal plyn. Znovu obrátím město naruby. Je mi jedno, kde se schovala, ale budu to já, kdo Helen najde. Toužím prolít jejich krev. Zbavím se všech, kteří mi stojí v cestě včetně Ziela a pak budu vládnout městu.

Obloha se zatáhla a blesk udeřil do vrcholu svatyně.