S doklady

co není na kritice snake odborného???

Kritiku připouštět, ale odbornou, na úrovni věci. Každý autor si je víceméně vědom toho, co píše, a pokud se vzeře nějaké kritice, tak asi ví proč. Moje poezie je náročná, není pro každého. Samozřejmě i střetová s konkurenčními autory, což je přirozené.

Při interpretaci textu hraje hlavní roli čtenář (viz R. Barthes), ne autor. Autor ani není zdaleka nejlepším interpretem vlastních textů, a především není často (z pochopitelných důvodů) schopen posoudit, jak hodně se mu podařilo naplnit určitý záměr. Od toho jsou tu čtenáři, ev. kritici (tzn. poučení čtenáři). Nepřipouštět kritiku znamená zůstat stát na místě a nikam se dále nevyvíjet.

Všechno je tam poskládáno dle záměru básnické myšlenky. Váš významový rozbor jde mimo ni. 

Tohle je celé takové ukoptěné. Myslím, že nešťastné je už to sloveso "podalo", a ostatně i poměrně abstraktní spojení "podalo doklad". Upřímně - významová linie mezi polem nebo krví a dodáváním dokladu o něčem je jen velmi volná. Závěr se pak rytmicky vymkne a poslední verš s nejexponovanějším místem v básni to uzavírá nešikovně zvoleným gramatickým rýmem. Shrnuto: pokud šlo o to předat čtenáři nějakou konkrétní emoci vztahující se k životu konkrétního člověka, pak se to (zřejmě) nepovedlo, a na vině je docela určitě mix konkrétního a abstraktního výraziva, který text činí emocionálně těžko přístupným.