Dopisy Múze (I)

... Tak jsem si to všechno přebral, prošel jsem svůj zdrojový kód, opravil pár detailů, hodil ho do Kompilátoru, a myslím, že nová verze bude fungovat lépe. Je mi jasné, že slabost nesnášíš, a že nehledáš obdivovatele a uctívače, že chceš růst a že hledáš inspiraci stejně jako já - a to všechno jsem vzal při psaní své nové verze v úvahu. A když jsem se vzbudil (hodinky - "Long, but non-restorative s1eep" - no shit, Sherlock!), tak jsem měl pocit, že sedíš vedle mě na posteli, pozoruješ mě výsměšně tou svou strašnou tváří, a ptáš se:

"A tohle je fakt všechno? Zabil jsi Kamamuru, to celkem šlo, dobrá dramatizace, rytmus i odpovídající dávka patosu... a to je všechno? Víc mi nenabídneš?"

Pocítil jsem vlnu hněvu jako červený vodopád, ale ovládl jsem se (umím se setsakra dobře ovládat), a odpověděl jsem Ti: "Of course I have more. I will always have more for you. I have called that my Cup is empty, and somebody refilled it to the brim, and now I always have coins to pay with. I did not come to your door begging, but I picked you the same way I drew those three cards yesterday."

A ty jsi jen zívla, a řekla jsi: "A, zas ty karty, dobře, už mě trochu nudí, ale víš už aspoň, jaká já jsem karta?"

"To je snadné, ty jsi přece High Priestess, Velekněžka. Myslel jsem si původně, že jsi Císařovna, ale ta role tě nudí, sama jsi to říkala."

"Hmmm... pokud já jsem Velekněžka, pak ty jsi která karta?" odpověděla jsi další otázkou, jak máš ve zvyku.

Podíval jsem se pomalu a zblízka to těch strašných, baziliščích očí, kterých už se ale nebojím, a řekl jsem pomalu a s důrazem: "Tenhle trik znám. Jakmile budu souhlasit s tím, že se stanu kartou, ztratím jeden celý rozměr, a ty si mě připneš ke svému náhrdelníku jako další trofej, podívejte, přátelé, smaragdy, rubíny, safíry, může se někdo pochlubit druhým takovým? Ne, Renfri, já nejsem žádná karta, jsem Vypravěč, ten který kartami míchá a z těch, které vytáhne, se stávají příběhy, kterými se ostatní karty musejí trmácet co postavy. Jak ti chutná tento zákusek?"

A ty ses smála a smála, a tvoje strašná tvář zase zmizela (snad už tentokrát nadobro, dává mi pěkně zabrat), a tys odpověděla: "Okay, okay, I stand... no I sit here, convinced. You can keep your miserable life, you are much more useful to me alive than dead, because you are so fucking amusing.... hahahaha...."

A já jsem viděl, že máš snad už napořád tu svojí normální podobu, kterou jsem zahlédl na tvých stránkách (And yes, I too came for the beauty, but I stayed for the intellect), a když ses dost nasmála, tak jsi řekla: "A co tvoje tajemství? Říkal jsi včera večer, že mi povíš o své těžké volbě."

"Povím ti všechno, co tě bude zajímat, ale vzpomněl jsem si na slova Nolanova Jokera: 'If you are good at something, never do it for free!' Takže i já budu chtít něco na oplátku, a o své těžké volbě ti povím, až se podíváš na první díl seriálu Taboo, protože si chci s tebou o něm popovídat. A nemusíš se dívat na všech osm dílů, stačí když se podíváš na jeden, ani od své dcery nechci, aby se nutila do něčeho, co jí v daném rozpoložení nepřipadá užitečné. So, what sayeth thou, my occult friend? Do we have a deal?"

A ty ses zase smála, až ti tvé rudé vlasy tančily po ramenou jako vodopád dračího ohně, a odpověděla jsi: "Whatever floats your boat. A mimochodem - když je celý svět fraktál, jak tak rád dokola píšeš, a jestli opravdu žijeme v Horečnatém Multiverši, tak na některé stránce jsi skutečně jen rubín v mém náhrdelníku."

"Jestli je to tak, jak říkáš, tak jsi zase ty na jiné stránce jen zrnkem vílího prachu, který moje dcera fouká v noci do tmy, aby zahnala strašidla."

A ty jsi se zase smála, a já jsem věděl, že jsme znovu na stejné vlně, a že si rozumíme... jako jsme si rozuměli vždycky.

"And now, if my Lady would be so kind as to excuse me, I will go take a shower to wash away the blood from my face and the lingering remains of last night's nightmares, because it is day already, and during days, we are bound to be our mundane selves: loving husbands and wives, model employees, cordial passerbies, entertaining party guests, helpful friends and much more, as required. But nights, nights are for dreaming and scheming and chanting and writing, and for our endless talks that I grew fond of as much as you did (I know it!)"

"Hmm... and when do we s1eep, eh?"

"When we are dead. Carpe Diem, eh?"

With those words, I turned to leave, but when I laid my hand on the doorhandle, you called in the voice of Gandalf the White: "Fly, my little Fool!"

"What was that? How did you just call me?"

But you did not bother to answer, because you always do as you please, being the princess and all, so I turned on the shower, and the falling ice shards of your laughter soon became one with the falling water, the mightiest riz-e por I still don't know how to play, but I am getting there, Renfri, I am getting there....