Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seA bola vojna 3.
Autor
Benetka
Benetka si nadával do blbců. A ne v duchu nýbrž pěkně nahlas a od plic. Bánovskou nakonec nechal ležet na podlaze a spát - jenom jí podložil pod hlavu svůj kabát do zimy. Potřebovala na ošetřovnu a ne aby jí tady on kurýroval natržený koutek. Prostě blbec. A taky asi potřebovala dát najíst. A ty hňupe do ní leješ kafe s chlastem. Oh Pane! Ty to vidíš!!! Otevřel dveře a oslovil Maxu. Vojíne! Potřebuju převozové lékařské lůžko. Hned! Ano pane! Maxa odklusal tmavými betonovými chodbami někam do nitra bunkru a Benetka se vrátil k Bánovské. Díval se na ni a neviděl ani nepřítele ani zajatce. Viděl zraněnou zuboženou vyčerpanou lidskou bytost. Viděl holku. Viděl anděla.
Když se Maxa po asi dvou hodinách vrátil spatřil otevřenými dveřmi majora jak sedí na podlaze vedle pilotky. V ruce měl obvaz a pomaličku a jemně něžně jí otíral ranky na obličeji. Ehm! Pane? Major vzhlédl. Mám to lůžko. To je dobře vojíne. Mimochodem - jak dlouho sloužíte? Už asi... Půl roku pane?! Dobře. Navrhnu vás na povýšení. Děkuji pane! Eh. To nic. Pojď a pomoz mi ji zvednout přešel plynule do tykání. Vzali Bánovskou a položili na lůžko. Benetkovi se zdálo že snad ani nic neváží! Takové tintítko! Zůstaň tady já ji odvezu sám řekl Maxovi.
Sloužící doktor na sále byl hodností kapitán. Promiňte majore_pane! Ale... Je to nepřítel. Měl bych se starat o naše lidi a ne o cizí! Kapitáne... Je to v první řadě člověk. A až potom nepřítel. To za prvé. A za druhé - vzpomínáte si na to jak jste skládal přísahu?! A! Krom toho - zajatkyně mi podepsala spolupráci. Naverboval jsem ji jako agentku. (To teda ale svinsky zalhal. Hmmm - čert to vem!) Pošleme ji zpátky k jejim a ona nám bude posílat informace... Kapitán přimhouřil oči a krátce přikývl. Dobrá majore. Udělám co je třeba. Vzal nůžky a začal na Bánovské rozstříhávat stejnokroj. Po chvilce zvedl zrak a pravil: Běžte majore. Tohle není nic pro vás. Benetka si uvědomil že má evidentně pravdu a vykráčel z místnosti. Zavřel za sebou dveře a na chodbě opřel čelo o chladnou šeď betonu.
Zkurvená válka zašeptal...
2 názory
Je to velmi čtivé.