A bola vojna 6.

Major Benetka seděl ve své "kanceláři" a jen tak z vlastní blbosti vyplňoval kolonky v nějakém formulářu co přišel zhora protože nějaký jiný blb se právě nudil a vymyslel něco čím může otravovat život ostatním. Navzdory tomu že byla válka. Na druhou stranu... I tak měl hovno co na práci takže... Takže když se s mohutným žuchnutím rozrazily dveře byl vlastně rád že je alespoň nějaká změna. Servis! Zahalekal podplukovník Podpluhár. František byl shodou okolností Benetkův spolužák z vojenské akademie. A rovněž shodou náhod kdy měl mnohem míň průserů na triku byl i hodnostně výš. Nicméně to mezi nimi nehrálo veskrze žádnou roli. Ulej! Ucedil Fanoš bo věděl že Benetka není nikdy na suchu. Ostatně... Benetka už flašku bezostyšně nechával stát na desce stolu - kdo se má furt otravovat s otvíráním a zavíráním šuplete?! Eh! Kurva!! Možná že už zitra zdechnou tak co... A tak akorát vytáhl další ochtlík a nalil. V bunkru byla zima jak na sibiři a tudíž ani kořalka nechutnala jako teplé chcanky. Ťukli si a! Echmmm! Pěkně voní tá tvoja slivovica!

Jo. To jo!

Poslouchej Franto - když už jsi tu. Potřebuju na chvilku vypadnout z tady té zasrané díry! Aspoň na chviličku... Máme právě teď předat vězně a já zrovna právě teď potřebuju vypadnout... Hele. Zavezu ho do toho Práglu sám?! Co ty na to? Ulej! Ucedil Fanoš. Bo tež mu chutnalo. Jasná páka! Jeď kam chceš a s kým chceš. A Benetka ulil další kus a zároveň podával papír a tužku. Tady to čmrkni Franti......

Bánovská!

Marti...

Dívala se na něj tak smutným pohledem že ani ten psí by nevyhrál. 

Marti!

Mám pro Tebe možnost za Cé!

No... Tak teď Benetka snad ani nestíhal sledovat všechny ty proměny v její tváři.

Jáj! A teraz mi povedz čo je za á za bé a za cé!? Á aj Bé viem. To je zradiť alebo umrieť v tábore či? Nuž ale za Cé...?!

Poslouchej mě řekl jí. A ona řekla: Počúvám!

Zítra mám převezt vězně tady odsud k Matyldě. Ale ten vězeň mě během cesty přepadne osvobodí se a uprchne.

Ticho.

Dlouhé minuty ticho.

A pak major sledoval jak se Bánovské koulí slzy z očí. Začala vzlykat a to už na něj bylo moc. Vstal a sedl si k ní na lůžko a obejmul ji kol ramen. Nechala se. Pláč nabral na síle a nebyla k utišení. Až za spoustu let a za spostu dní...

Držel ji pevně.

Po dalších několika minutách se uklidnila. 

A ako si to presně predstavuješ?

No... Pojedeme vlakem. Já v kupé usnu a ty se osvobodíš. Prostě... Nezamknu ti klepeta. Ale to Oni nebudou vědět... Osvobodíš se a uprchneš. V Pardubicích. Tam tě bude na nádraží čekat můj kamarád kapitán Macek. On tam slouží. Postará se o tebe.

Jáj?! A čo potom?! Čo ty?!

Já?

Obviní mě z nedbalosti.

Možná degradují.

A...

Zastřelí?