A bola vojna 9.

https://www.youtube.com/watch?v=M4FxpNfXdas&ab_channel=tadas663

Když se Benetka probral viděl modré nebe a platinová oblaka. Pak to všechno zakryl stín a jemu se to tuze nelíbilo! Ze všech sil se snažil zaostřit zrak na to co mu překrývalo tak krásný výhled. Dlouho se mu to nedařilo. Po docela dlouhé době mu zrakový vjem přinesl informaci že se nad ním sklání mladá žena jejíž tvář lemuje záplava zlatohnědých vlasů. Tiskla mu ruku s nějakým hadrem na hlavu a... Viděl že se jí otvírají ústa ale on nic neslyšel. Chtělo se mu spát a tak zavřel oči. Ale to stvoření které se nad ním sklánělo mu to nechtělo dopřát. Cloumalo s ním a neustále mu tisklo ruku na čelo. Znova oči otevřel.

Nevěděl jak dlouho tohle mezidobí trvalo ale náhle nastala změna. Pojednou se nad ním začalo míhat stínů tolik že je ani nestačil počítat. A taky nevěděl co se přesně stalo ale najednou naskočily všechny vjemy o kterých měl dosud jen tušení najednou. Připadalo mu to jako když se hodně zpomalený film náhle rozjede naplno.

Majore! Majore!! Vnímáte?! Skláněl se nad ním muž s ocelovou přílbou s červeným křížem v bílém kruhu.

Ano.

No to je dost! Jsem lékař. Ležte klidně máte tržnou ránu na hlavě - zašiju vám ji. A dal jsem vám koktejlku... Áha. Takže to jej nakoplo. Koktejlka byla ve vojenském žargonu injekce která byla plná... Hmmm. Benetka snad ani nechtěl vědět co všechno tam bylo. Doktor začal šít a Slávek při tom byl stále více při smyslech. Hotovo řekl medik a Benetka se posadil. Trochu se mu zatočila hlava ale zezadu jej podepřelo několik rukou. Rozhlédl se. Kromě vojenského lékaře u něj klečel i pár zdravoťáků. A taky... Tvář opředená zlatohnědou... Bánovská! Usmála se ale zároveň se jí z očí koulely slzy. Jdeme řekl felčar - jsou tu i jiní zranění a trojice se zvedla a přesunula jinam. Nebul řekl pak Benetka Bánovské - žiju.

No... No prá-vě! Měla jsem... Strach? Že... Dobrže to řikám?

Jo. Docela dobře. Co se stalo?

Počkaj jenom tě...trochu...umeju? A Slávek se chtě nechtě musel usmát. To ještě když byla Bánovská v podzemí bunkru přinesl jí jednou přehrávač se sluchátky a pár folkových nahrávek. A mezi nimi byli i bratři Medvědovi - Karel "Cibulka" Medvěd & Michal "Májkl" Medvěd. A jí se nejvíc líbila písnička Odvod: 

Přišlo mi psaní 

Od nějaké paní 

Z ministerstva

Že prej se mám zčerstva

Chystat na odvod

 

Tak co mi zbejvá?!

 

Jen poslechnout a jít

A svou zbraň si vzít

Potom někoho zastřelit

A dál?! V poklidu si žít...

Zvykat si na podvod

 

Tak co mi zbejvá!?

 

Teď jen půjdu se mejt

A pozhasínám

 

Co bude dál?!?!

 

Benetka: Čo je to také MEJT? Zeptala se tenkrát. Vysvětlil jí že sa iba šiel poumývať - ale tak nějak po česku... A oba se tomu pak dlouho smáli. A od té doby měla Martina tohle slovíčko jakoby vypálené v hlavě. A tak ho taky teď použila.

No_musíím tě trochu umejt - si celý od... Od krve? Napověděl jí. Áno! Od krve... Ostatně - Benetka se právě zadíval na svou uniformu která změnila barvu z původně šedé na...? Hmmm. Nedefinovatelnou jelikož byla notně nacucána červenou... 

A... Tak... Řekneš mi konečně co se stalo?

Ty... Si... Nič... Eh! Nic. Ne_pa_ma_tu_ješ? 

Něco jo. Jeli jsme vlakem a... A Benetka se rozhlédl kolem pozorněji a uviděl koleje a trosky nádražní budovy a trosky motoráčku a semtam plameny a semtam kouř... A trocha vzpomínek navštívila jeho hlavu?

Jeli jsme vlakem a potom na nás zaútočili... Lietadlá. Prepáč! A zase se jí spustil z očí slzopád. No tak! Bánovská!! Poručíku!!! Jsi nějak furt na měkko! To bude dobrý dodal pak a obejmul ji.

Po chvilce se utišila a pokračovala ve vyprávění i když dlouze hledala ty správné výrazy v jazyce který nebyl její mateřský. Vlak zastavil a ty si na mňa zakričel ven! Ale to už kolem nás vybuchovaly... Rakety? A ty si skočil a zalehl ma. A potom to buchlo vedle nas... Tiekla ti krv po hlave a ja som... Obejmul ji pevněji. 

To bude dobrý řekl jí. To bude v pohodě.

To byl někdo z tvojich viď?

Kývla a proud slz pak byl k nezastavení...

 

---