Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePředsevzetí
Autor
Litarts
-
Předsevzetí
-
Večer světlo zhasíná,
než den k spánku ulehne.
Z dějů snů pak probudí,
kapitola - zas jiná.
-
Ráno vždy k nebi vzhlédne,
přemýšlí i o těch snech,
o uplynulých dnech,
co uspěje, co zostudí.
-
Klesá či povznáší se,
plánem cíle dnů dalších.
Neroznodně, přednostně,
výběrem velkoryse.
-
Ve znění pravd, lží našich,
klade si i za úkol,
větších ohledů vůkol,
předsevzetím ctnostně.
-
(rýmy: ABCA - BDDC)
-
Snovka
-
Já zpotil jsem se ve snu,
pod snem tím však neklesnu.
Dále ani nehlesnu,
osuším se, zas usnu.
-
27 názorů
Neumíme být současní, vždyť nejsme nic jiného, než současní! Já z historismu (až z jeho základů) vycházím a překračuji jej do nového, moderního přesahu, v architektuře i v poezii. Vy moji tvorbu nechápete, proto mě obviňujete z neumětelství a diletantismu. Nezvolil jsem si v architektuře tu nejjednodušší cestu, nabídl jsem svůj návrh na dostavbu Staroměstského náměstí (v jeho vývojovém sledu) všem polistopadovým primátorům a příslušným úředníkům MHMP, zúčastnil jsem se také některých významných architektonických soutěží v Praze.
Samozřejmě, že není možné omílat stará schemata. Je třeba vytvořit nová. Ale právě tomu se současná poezie nevěnuje. Důraz na pouhý obsah, který vyznávala odcházející generace, ji přivedl do hrobu. Neumíme být současní, zachytit přesvědčivě (pokud vůbec) svou dobu. Proto nás také nikdo nečte. Někteří dnešní básníci sestoupili až k samým základům. Ti to možná časem dokáží. O vás jsem si myslel, že možná máte nějaký podnět, jen ho nedokážete postavit na nohy. Vidím, že jsem se mýlil. Nebudu to rozebírat. Marné diskuse jen berou čas. A ten já nemám. V architektuře jste jako neškolený diletant dosáhl docela dobrých výsledků. Zvolil jste si ovšem tu nejjednodušší cestu. Je zajímavé, že to, co v poezii odmítáte, historismus, v architektuře vesele pěstujete. Vám to nepřijde divné? Rád bych tuto diskusi uzavřel.
Vy to vidíte obráceně, právě klasické řemeslo mám dokonale zvládnuté (v architektuře i v poezii), ale podřizuji je potřebám vlastní tvorby. Není možné psát v klasických, historických básnických schématech, žijeme pro svoji dobu. Já, že nic neumím a nevím? Teď už opravdu kecáte.
Pane Litartsi. vidíte to obráceně. Ti dnešní právě příliš řemeslo neznají. Vy si opravdu myslíte že nemusíte nic umět a vědět, že vám všechno spadne z nebe samo? Mnozí současní si to myslí. Vy je ale chcete ještě trumfnout.
To umělecké cítění a chápání chybí právě Vám. V poezii sledujete jen jakási jednoduchá básnická schémata, chcete po mně, abych Vám technicky vysvětlil, proč píši to či ono tak, jak píši. Skutečný umělec Vám nevysvětlí, proč tvoří, jak tvoří, to jen ti, kteří si na umělce hrají, mají plnou hubu svých teorií a filosifií, ale v jejich tvorbě to vidět není. Tam mají h.... To jsou ti mnozí dnešní!
Pane Litartsi, já vím. vy jste umělec. Jen to umění chybí. Ale to říkal Hrabal už v 50. letech: Umění už není. Mějte se dobře a hodně zdraví.
Pane Safiáne, takových umělců, jimž zkostnatělí školometi upírali avantgardní schopnosti, bylo již mnoho.
Až líto je mi Vás, pane Voříšku. To, co píši, jsou věci, které se pochopit dají. A pletete si pojmy, nadhled není nadutost.
Až líto je mi tě, Litartsi. To jsou věci, které se pochopit a naučit dají. Ale musí se umenšit nadutost. Vždyť se do toho už pusť.
Alexandrín chápu, ale musí být napsaný dobře, kde třeba to půlení veršů má svou jasnou logiku. Tam, kde verš působí zbytečně mnohomluvně, chybí i interpunkčí znaménka, tam je třeba mu dát (v souladu s bsahem), dostatečnou rytmickou plynulost.
O co mně v poezii jde? Já jsem umělec, ne teoretik umění.
Pane Litartsi, vaše řeč je opět prázdná. Místo úhybných manévrů ukažte konkrétně technickým i obsahovým výkladem, o co vám v poezii jde. Malinko jste už předvedl ve svém hodnocení alexandrínu. Ukázalo se, že nechápete ani základní principy a neumíte jej přečíst. Proto se vám zdá komplikovaný a přetížený. Těžko uvěřit, když nechápete ani tak základní věci, že by to byla výjimka. Nechápete, a přesto hodnotíte. Takže, buďte konkrétní nebo si zůstaňte sám ve svém světě.
Ale to je rozdíl, já zmiňuji ty, kteří jen kloužou po ověřených formálních básnických schématech, pro něž moje básně nejsou.
Vy píšete, že nejsou ani pro ty, kteří kloužou po kvalitě a kráse, což u čtenářů, kteří mají rádi kulturně-duchovní kulturu, není pravda.
Radovan Jiří Voříšek
03. 04. 2022to jsem použil od tebe
Pište prosím za sebe, ne i za druhé. Vy tomu, co představuje kulturně-duchovní kultura, nerozumíte. Zde nemám na mysli čistě náboženské hledisko.
Radovan Jiří Voříšek
03. 04. 2022Pro ty, kteří kloužou po kvalitě a kráse, tvé básně taky nejsou.
Pro ty, kteří jen kloužou po ověřených formálních básnických schématech, moje básně nejsou. Skutečně tvořit, znamená tvořit ve všem. Básnická schémata podřizuji obsahové myšlence. Nepíši staletími prověřenou formální básnickou estetikou, byť ji také neopouštím.
Radovan Jiří Voříšek
03. 04. 2022sledovat zdá se nestačí
Pan Voříšek: Báseň má obsahovou estetiku, vyjadřovanou adekvátní vázanou formou veršů, zde v neobvyklém sledu rýmů: ABCA - BDDC / EFGE - FHHG. Počet slabik, rytmus, přízvuk, znění rýmů a vazbu veršů také sleduji.
Safián: Ne, "osuším se, zas usnu", výraz "zasusnu" čeština nezná.
Já zpotil jsem se ve snu,
pod snem tím však neklesnu.
Dále ani nehlesnu,
osuším se, zas usnu.
Je třeba sledovat obsah básně a porozumět mu, forma jej přirozeně tvoří a rozvíjí. Nepíši básně pro formální estetiku, ale pro obsahovou estetiku.
Radovan Jiří Voříšek
03. 04. 2022Ona stará dogmata vázaného verše, ve kterých se pan Safián pohybuje, jsou snad už staletími prověřená pravidla poezie. Je to rytmika verše (rytmus, přízvuk, vazba) a fonetka rýmu (zvuková podobnost koncovek slov, počty slabik atd.).
Jejich zvládnutím a upotřebením dosáhne tvůrce estetické působivosti svého díla. Nezvládnutím opaku. Můžeš napadat tato pravidla (včetně těch, kteří jimi operují) jak chceš. Můžeš tvrdit, že píšeš novou poezii. Pokud však máš ždibec soudnosti a přečteš si to, co píšeš, včetně nejčersvějšího díla, objevíš právě v té estetice významné kazy.
Říkáte, že píšete v dokonalém řádu. Já ho ale nevidím. Maximálně dohlédnu k slabičnému verši. Právě proto jsem chtěl od vás vysvětlení, proč to děláte právě takto. Toho se mi ale dodneška nedostalo.
Já zpotil jsem se ve snu,
pod snem tím však neklesnu.
Dále ani nehlesnu,
osuším se, zas usnu.
nebo
osuším se, zasusnu?
Vy se pohybujete v dogmatech starých básnických schémat, já tvořím novou poezii. To Vám zcela uniká! Vše je tu záměrné a v dokonalém řádu. Ve "Snovce" jde jen o rýmy mužské, což je dáno uvedením rodu mužského v prvním verši.
Pane Litartsi, tato básnička jasně ozřejmuje, proč je pro vás alexandrín těžko čitelný. Je zajímavé, že víte, jak to všichni dělají špatně, ale vy sám to svedete ještě hůř. Bez jakéhokoliv řádu. Přijde mi to ( trvá to už dlouho) jako dětinské lpění na originalitě, která by se dala vyjádřt asi takto: To čumíte, jak to neumím. Heč. Např. rým ve snu - neklesnu je diky rytmickému nesouladu objevem. Přidal bych jej do terminologie jako rým souložný, Když tak rád spojujete rýmem ženské s mužským.