Zima

Slyším tě říkat slova, co bodají,

Necítím nic, jsem celá z ledu.

Věty, co měl jsi přede mnou utajit,

 Uchopit nemohu, nedovedu.

V noci mrzne, jako když praští,

Já se s tebou v teple miluju,

Dost už té touhy, dost už vášní,

Dali jsme vale našemu osudu.

Bez lesku sny nahé, obnažené,

V ranní mlze klepou se kosou.

Jméno tvé, stokrát zatracené,

Do mých oken ozvěnou nesou.

Zrod mlčení v srdeční zástavě,

Zásah do hrudi intimní chvilky,

Odhazuje své otěže kožené,

Jako do trávy hořící sirky.

 Celý vesmír nedokáže zaplnit,

Nesmyslnost pěti nedělí,

Kdy druhou šanci mohli jsme mít,

Neposlat k ledu i naději.

Vzpomínky kloužou jako led,

Na pláčem namrzlé podlaze,

Jiskry všeho, co bylo naposled,

Ztrácí svůj jas ve výrazech.

Rampouchy visících slov,

Míří hroty do středu hrudi,

V nádechu pro minulost,

I zadržet dech studí.