Pohádka o princezně, drakovi, vdavkách a zbabělých hrdinech

Bylo jedno hezké království v lůně panenské přírody. Vládli v něm moudře král s královnou, kteří měli čtyři dcery. Tři z nich už byly dávno vdané a sídlili se svými princi v jiných královstvích. Ta poslední zatím žila doma. A protože už jí táhlo na třicátý rok, bylo už na pováženou pomýšlet na sňatek. Jenže to bylo složité. Princezna Karloslava totiž byla hodně emancipovaná a hned tak někdo se jí nelíbil. Podotýkám emancipovaná, nikoliv feministka, ty nenávidí muže už z principu. Král s královnou ji neustále připomínali, že ani oni nepovládnou na věky a je pochopitelné, že chtějí na hradě přivítat prince, který by spolu s ní pokračoval v jejich díle. Stále častěji oráželi plesy v okolních říších, což princeznu Karloslavu vždycky notně rozčílilo. Plesy nesnášela, protože byly podle ní nudné a nic zajímavého se tam nedozvěděla.
„Jsou to samí neschopové,“ durdila se. „Samí mamánci, zvylí na mamá hotely. Nudím se tam. Každý se jen vychloubá, jak je krásný a jak bohatý, ale to je tak vše, co mohou nabídnout. S takovými hlupáky nechci promarnit svůj život. Copak si myslíte, že takový by vás mohl nahradit v čele našeho království?“
„Jenže nemůžeme sňatek oddalovat do nekonečna. Lidé si už toho začínají všímat a my si chceme užít vnoučat.“
„Říkám, že se mi žádný nelíbí!“ vykřikla naštvaně princezna.
„Nezbude, než abychom ti nějakého vybrali sami,“ rozhodl král.
„A koho jako? Nechci dopadnout jako Zlatověnka. Ten její je úplně k ničemu, neměl zájem ani o to plnění manželských povinností, jak se říká. Kdyby se nesblížila s velitelem stráží, tak nemají ani dědice,“ pronesla rozhorleně.
„Dobrá, v blízkém okolí jsi tedy nikoho vhodného nepoznala. Obrátíme se na „Pohádkovou seznamovací agenturu“. Tam pracují profesionálové, četla jsem o nich samou chválu. Mají přehled a to by bylo, aby ti nikoho nenašli,“ uklidňovala ji královna.
„Nějací cizí, lidé mi budou vybírat ženicha? Vždyť mne vůbec neznají. Určitě na mne nasadí nějaké budižkničemu, které nic neumí,“ durdila se princezna.
„I na to mám řešení. Vymyslíš úkol, který musí splnit. A tam se prokážou jejich kvality.“
„Jako třeba bojovat s drakem? To ne, jsem na něho zvyklá. Taky nepotřebuju nějakýho psychopata, který by ho zabil. To bych nevydýchala.“
„Měl bych návrh,“ sdělil knihovník, jemuž se střet na život a na smrt s drakem také nelíbil. Jednak byl drak už hodně starý, ale v pohodě, spokojil se každý za měsíc s jednou ovcí, která to už měla také za pár a k tomu byl vítanou turistickou atrakcí. „Vzpomněl jsem si na příběh o Hobitovi, cesta tam a zase zpátky, takže tohle řešení by neublížilo nikomu a ukázalo by se, kdo z princů je skutečně statečný. Náš drak si prostě jen zahraje na svého příbuzného Šmaka.“
Sdělil jim podrobnosti a všichni souhlasili.

*

Dva zástupci Pohádkové seznamovací agentury se dostavili do dvou dnů. Muž i žena asi čtyřicetiletí v luxusním oblečení a s úsměvem od ucha k uchu tak výrazným, až to vypadalo, že ještě dva centimetry a upadne jim spodní čelist. Radost a optimismus z nich prýštily tak mocně, že místní stometrový vodopád proti nim vypadal jako nedochůdče. Jakmile se sluneční paprsky odrazily od jejich vybělených zubů, musela si princezna nasadit sluneční brýle.
„Naše agentura má za sebou skvělé úspěchy. Neúspěch, to slovo neznáme. Všechny páry, které jsme sezdali, jsou šťastné a dokonalé,“ zářila žena a vrhala úsměvy kolem dokola.
„Naším nejlepším činem byla předloňská svatba prince a prince ze vzdálených království. Byl to tak úžasný příběh, až byl neprodleně sepsán a stal se světovým bestselerem,“ Princezně to nic neříkalo, a to měla knihovnu důkladně prostudovanou, ani knihovník nic netušil. Možná to bylo proto, že v té době zemřel jeho předchůdce a on se celý rok seznamoval s novou agendou. Neměl tak čas objíždět jiná města a nakoupit nové knížky. Možná to také bylo proto, že tento marketingově vyhnaný bestseller po roce zvadl a dnes o něm už nikdo nevěděl.
Muž vytáhl velkou tlustou knihu, kterou nazýval katalogem. „Máme hodně ženichů na výběr. Tím spíše, že vám nejde o prvorozeného prince, ti jsou v současné době rozebraní. Bohužel pětihvězdičkový sňatek momentálně také nemáme na skladě, myslím tím ke splnění podmínek správného rasově mezidruhové diverzity. Ani momentálně není k dispozici žádný princ pohlaví binárního, amorfního, androgynního, transgenderového…“
„Zadržte!“ vykřikla princezna. „Já ani nevím, co to znamená, Chci normálního chlapa, který nebude zbabělec!“
„…ani žádnou volnou princeznu…“
„Tu také ne! Chceme vnoučata!“ přerušil ji král.
„Ano, eviduji vaše požadavky,“ usmála se žena a odražený paprsek z jejího chrupu málem oslepil ještěrku, která s notnou dávkou štěstí nakonec vklouzla do svého úkrytu.
„Statečné neprvorozené prince, kteří jednou budou řídit vaše království,“ dodal muž z agentury, div si nevykloubil čelist.
„Ručíme za tu nejvyšší kvalitu. Sice to u vás víc než na tři hvězdičky nevyženeme, ale vaše představy naplní dokonale. Společně jsme vybrali tři, jeden statečnější než druhý. Můžete sami nahlédnout. “
Otevřela katalog na založené stránce. Spatřili pohyblivé, barevné obrázky.“
„Každý má vystudovanou tu nejprestižnější školu, má ty nejlepší certifikáty a patří mezi známé vážené celebrity,“ přinesla pyšně žena.
„Třeba jako Bradavice?“ zeptala se princezna, která měla celou fantasy literaturu v malíčku.
„Probůh, to ne, to bychom si nedovolili. Bradavice jsou už rok uzavřené, poté, co její tvůrkyně tolik zhřešila na poli moderních progresivistických pohádkových pravidel,“ doplnil ji zaníceně muž. Pak řekl názvy škol, které připomínaly jazykolam, o jejichž existenci neměla nejmenšího tušení.
„Zde vám představím tři nejkvalitnější kandidáty, budete mít opravdu těžký výběr. Zde jako první podle abecedy je princ Alborel. Je hvězdou sociálních sítí. Má na dva miliony fanoušků, kteří ho sledují každý den. Hvězda módních salónů. Má svou kolekci luxusního oblečení, po kterém se ti nejbohatší mohou utlouct. Žádají ho o rady, co si mají obléci na recepcích. Každý týden zveřejňuje nový model. Reklamní agentury mu platí ve zlatě. Píše knihy o módě, které jsou bestsellerem. Prostě úžasný, ÚŽASNÝ.“
„Hm,“ pronesla princezna. „Pěkné oblečení je sice fajn, ale v jejich království mělo šikovné krejčí a nepotřebovala každý týden hupsnout do něčeho zbrusu nového. „Je mu pětatřicet, když je tak obdivovaný, proč se už dávno neoženil?“ zeptala se věcně.
„Protože čekal na tu nejlepší, protože, čekal přesně takovou, jako jste vy,“ lichotil muž.
„A co nabízíte dál?“ otázala se bez nadšení.
„Zubron. Tenhle je nejstatečnější ze statečných. Dokáže přemoci sebesilnějšího soka. Tady ho vidíte třeba v souboji s medvědem, jak neohroženě přejíždí rozvodněnou řeku na koni, jak…“
Na prvním snímku bojoval do půli těla vysvlečený štíhlý muž s medvědem, kterého vzápětí položil na lopatky. Medvěd měl divné trhané pohyby, princezna si říkala, zda netrpí nějakým degenerativním onemocněním nebo svalovou disfunkcí. Nevěděla však nic o digitálních tricích, tak se jí nemůžeme divit. Na druhém snímku byl také bez košile, aby vynikla jeho muskulatura a na koni se prodíral peřejemi rozvodněné řeky. V náručí držel dítě, které právě zachránil a otěže. Řekla si, že musí mít nejspíš nějaké nadpřirozené schopnosti a jestli je to opravdu to, po čem touží.
„A tento princ, jménem Karkán, ten je úžasný, prostě ÚŽASNÝ,“ opakovala žena svou oblíbenou repliku. „Má neskutečnou pověst, více než sto tisíc lajků každý den. Vyhrál soutěž o přežití na pustém ostrově.“ Už nedodala, že pustý ostrov byl ve skutečnosti plně obsazen kameramany, kuchaři, psychology, mentálními kouči a zatímco video ukazovalo, jak ulehá do spacáku v prostém stanu, neukázalo už další průběh, kdy se všichni zúčastnění odebrali na noc do přepychového hotelu s vířivkou a saunou a bohatě prostřeným stolem, kdy už byly kamery vypnuté.
„Dobře,“ rozhodl král. Můžete spustit akci „vdavky“. Za jak dlouho se mohou vznešení nápadníci dostavit?“
„Co nevidět, co nevidět,“ usmívali se oba.

*

Za týden se dvojice z agentury objevila znovu v doprovodu tří početných výprav, málem je neměli kde ubytovat. Princové však byli jen dva.
„Kde je ten třetí?“ zeptala se překvapeně princezna. Žena vytáhla z kufříku plochou obrazovku, které říkala tablet.
„Zde, tady ho zříte. Musí na sebe dávat pozor, vždyť ovzduší je plné nebezpečných virů a infekcí. On je úžasně statečný, zběhlý v moderních technologiích. Je zbytečné, aby se trmácel po nepohodlných cestách. Klání se zúčastní formou videokonference, což je moderní způsob komunikace.“
Princezna jej v duchu pojmenovala slovem, které není vhodné ve veřejnoprávní televizi pronášet před dvaadvacátou hodinou a za než by dotyčný princ nejspíš mnoho lajků nezískal. Ale pravidla jsou pravidla a přání rodičů je svaté.
„Můžete zahájit konkurs,“ pronesli muž a žena současně a oslňovali okolí svými tymolínovými účesy.
„Tady ve skále je sluj,“ oznámila princezna. Hlídá ji drak Ohňomet. Máte za úkol kolem něj projít a donést mi zlatou korunku. Kdo to dokáže, stane se mým ženichem. Pokud vás to dokáže více, bude následovat druhé kolo, o poznání těžší.“
Z řady vystoupil princ Karkán, ten ze soutěže o přežití na pustém ostrově. Hleděl do velké obrazovky počítače a obklopovali ho čtyři specialisté. Zapnul tlačítka a na monitoru se objevilo bludiště, animovaný draka postavička s mečem. Ti čtyři ho povzbuzovali nadšenými výkřiky a ovacemi, jak si hladce razil cestu slují. Uplynulo sotva pět minut a vracela se vítězoslavně se zářící korunkou.
„Postupuji!“ jásal princ.
„Cože? Co je to? Máte jít do jeskyně, a ne si hrát nějaké pitomé hry,“ čílila se.
„Pitomé hry? Tohle je přece simulace a já jsem ve hrách nejlepší. Taková jsou moje pravidla!. Postupuju do dalšího kola!“
„Jedině, když OSOBNĚ přinesete korunku umístěnou za PRAVÝM drakem,“ pronesla naštvaně. Drak mezitím podle pokynů nakoukl z jeskyně a plivancem sežehl hrst trávy.
Tohle? To mne? Tohle mi nikdo neřekl, že mám dělat. Vždycky to dělám takhle. K drakovi? To neee… mamííí! Kvůli nějaké krávě se mám nechat zabít? Neee!“ Rozbrečel se a než se vzpamatovali, vzal nohy na ramena. Kočár i s celou výpravou jim během minuty zmizel z dohledu.
„Tak to bychom měli,“ vzdychla princezna. Kdo je další na řadě?“
Alborel, který udává trendy v módním světě celý pobledlý, mířil k jeskyni a ruka se mu třásla. Drak ho sledoval ostřížím pohledem. Princ váhal. Drak si řekl, že mu dodá kuráže. Když je tak statečný, pravé nebezpečí ho ještě povzbudí. Odfoukl si, ale protože už mu na denním světle úplně nesloužil zrak, o chloupek se netrefil. Princi ožehl kalhoty a ten s vyděšeným křikem následoval svého předchůdce.
„Pardon,“ omlouval se drak.
„Tak to bylo rychlé,“ pronesla princezna. „Nikdo další tu už není, takže můžeme celou akci zakončit.“
„To ne, ještě je tu náš nejstatečnější,“ namítla žena. „Princ Zubron. Má tu svou jednotku. On ji bude řídit. Tohle je moderní způsob vedení boje.“
Na louku přisupěl obrněný tank obklopený po zuby ozbrojenými vojáky se samopaly a brýlemi na noční vidění, ačkoliv svítilo slunce.
„Tohle neplatí, tohle je přesila. Deset lidí na jednoho draka? To je fér? A ničivé zbraně jsme nepovolili!“ vykřikla zděšeně princezna.
„V tom se mýlíte. Smlouva tyto prostředky nevylučuje, nikde není zmínka o negací zbraní jakéhokoliv druhu. A záleží na princi, jakou speciální vojenskou operaci nařídí. Je to plně v jeho kompetenci,“ vysvětloval muž z agentury.
Princ se objevil na obrazovce. Zdál se jí odulejší než v katalogu a také trochu obtloustlý. Seděl za stolem v obrovské prázdné místnosti a křikem a gesty povzbuzoval svou jednotku. Naštěstí drak nebyl včerejší. Vzpomněl si na staré zlaté časy a z jeho tlamy vyšlehl mohutný plamen. Tanku se roztavily pásy beznadějně uvízl na místě. Vojáci vypálili pár salv, ale po dalších ohnivých sprškách se stáhli. Marně je princ burcoval do boje a nešetřil nadávkami nejhrubšího zrna na jejich adresu.
„Tohle mi není zapotřebí,“ prohlásil jejich velitel. „Než poslouchat buzeraci od pitomce v bunkru, který o strategii neví ani ň, tak se radši nechám naverbovat kamkoliv do hradní stráže. Budu mít denně teplé jídlo, čistou hlavu, chodit do hospody a muchlovat se s hezkejma holkama. Loučíme se, vážení, bylo mi ctí. Chlapi, jdeme!“ Zavelel a celá jednotka vmžiku zmizela za horami.
Na místě zůstali jen král s královnou, princezna, dvojice z agentury s povadlými úsměvy, roztavený tank a drak.
„Byl to takový složitý případ,“ vzpamatovala se žena. „Ne, opravdu nejsme připraveni plnit tak extrémní, opravdu extrémní požadavky na nebohé prince. V jakém století to žijete? Pohni, padáme,“ smýkla se svým kolegou.
„Tak to máme za sebou,“ prohlásila princezna. „Myslím, že to stačilo. Než další repete, radši zůstanu svobodná.“

*

A co bylo dál? Pohádka přece nemůže mít špatný konec! To by nebyla přece pohádka (ale byla, jsou i ty se špatnými konci). Copak zůstane chytrá, hezká a emancipovaná princezna na ocet? To přece nejde! S tímhle máme usínat?
Také to tak neskončilo. Princezna znechucená okolními bačkorovitými, rozmazlenými, ujetými princi a speciální pohádkovou agenturou se bavila po svém. A protože ráda četla, často chodila do přízemí, kam knihovník dokupoval stále nové a nové knihy. Povídala si s ním, občas spolu zašli na oběd a na výlety a nakonec uznala, že je docela hezký, inteligentní a na rozdíl od vychvalovaných hrdinů vůbec ne zbabělý. Zamilovala se do něj a za krátký čas se v království konala velká svatba. Co na tom, že nebyl urozeného původu. Vždyť to není na světě nejdůležitější. Hlavně, že se dokázal postarat o království, takže se v něm lidem dobře žilo. Nakonec, i královskou krev je třeba občas občerstvit, aby nezdegenerovala.