Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se667
Autor
FAV
v oku hurikánu
v náručí yettiho
poslouchám plné ticho
tik tak tik tak tik tak
tikají hodiny
čekání na čas smrti
tulím se ke strachu
věrnému příteli
nejintimnější chvíle
láska a zoufalství
kaleidoskop světa
Mirští Prvorození
? * ? * ? * ? * ? * ? * ? * ?
A protože k přání patří i kytka a krapet něčeho ostřejšího, dovoluji si přidat několik archiválií ze svého předpísmáckého období a zdejších začátků. Vzpomínka vznikla začátkem února 2000, po pár týdnech mého soukromého pobytu na netu, který začal v polovině ledna 2000. Jsem vznikla vzápětí po ní. Kawa vznikla na začátku května 2001, Mejdan v létě 2001. Ranní vznikla 22.12.2001 už tady na Písmáku (měla číslo 39388). Drogová vznikla 27.2.2002 (č.44576). Vlnka vznikla 27.8.2022 (č.59933).
Vzpomínka
Jsi má opora, kterou jsem tolik potřebovala,
jsi bezpečí, které jsem už dlouho hledala,
jsi má náruč, do které se mohu kdykoliv stulit,
jsi klín, na který mohu kdykoliv usednout.
A Ty mě obejmeš svými pažemi
a já si položím hlavu na Tvé rameno
a mlčíme.
Tak strašně krásně mlčíme
a naše aury se spojují.
Cítíme tu něhu, porozumění, soulad, lásku
a pozorujeme uvnitř sebe ten zárodeček vzrušení -
malinký, zatím pasivní, ale připravený růst a sílit.
? * ? * ? * ? * ? * ? * ? * ?
Jsem
Jsem voda, jež se stále mění.
Jsem pramen Tvého osvěžení.
Jsem hladina, jež odráží Tvou lásku.
Jsem vodník a chci na procházku.
Jsem mělčina prohřátá sluncem, co sílu dává.
Jsem hlubina temná a chladná, co vyčerpává.
? * ? * ? * ? * ? * ? * ? * ?
Kawa
Jsem Ta, jíž Duši vdechl
sám Ra-Hoor-Khnuit
při nočních seancích, za zády ostatních.
Potom dostala jsem na vybranou:
"Jsi vulkán či Vulkán
a máš možnost volby."
byla Jeho slova.
Zmatena a nechápajíc
měla jsem sta dotazů.
Než pohled a úsměv Všeobjímající
dostala jsem odpovědí.
A tak jsem si vybrala.
Stylem Lásky, neb je stejně slepá jako já.
Dum spiro, spero nelze zapomenout.
Nejsem jen já
a žádné jiné není.
Všechny jsou mnou
tak jako já jsem všemi.
Tak proč se trápíš?
Dovol mi osušit Tvé slzy,
rozmazávají Ti pohled na svět.
Dovol mi pohladit Tvé čelo,
odevzdej mi své trápení.
A jdi.
Se mnou po boku,
se mnou v sobě,
sám.
? * ? * ? * ? * ? * ? * ? * ?
Mejdan
Nazdar Lásko, jak se máš?
Kdypak mi to Uděláš?
Co? No přece Velké Dílo!
Slunce, co se nespustilo!
Živou vodu v každém doušku,
pročpak váháš můj Drahoušku?
Připadá Ti málo skvělá?
Nezkušená? Uzardělá?
Chtěl bys raděj...
Krasavici,
v krásné róbě,
s rukavicí,
která by se nezachvěla,
i když by Tě v rukou měla?
Krutý úsměv, pevný stisk,
abys vzlétl na Měsíc?
Kristoidní rysy žádáš,
hubou na zem přitom padáš.
Lokálem se řev Tvůj nese:
Vzhůru pod stůl! Nedejme se!
Mám Tě sebrat?
Kašlu na Tě!
Každej druhej nosí Gatě!
A za plnou sklenici,
kdo by odmít' Slepici?
Takový bloud věru není,
snadno najdu potěšení.
A Ty, moje Kuřátko,
posbírej se zakrátko,
načechrej svá pírka zlatá.
Vidíš Lásku? Támhle chvátá!
Bacha, ať Ti neuteče!
Znáš Ji, je jak voda v řece.
? * ? * ? * ? * ? * ? * ? * ?
Ranní
"Ty teda vypadáš.", šeptáš si potají.
No tak ať - říkáš si - jen ať se dívají.
Jasnačka lidičky, noc byla rušná.
Třeba ta další už bude krušná.
Střídá se počasí, střídaj se chvíle,
něco je tmavé, něco je bílé.
Neznáme dne, ba ani hodiny,
tak proč si neužít každičké vteřiny?
Možná, že tahleta bude tou poslední.
Dělejte rychle, nežli se rozední.
Rozmarné počasí. Holčičí bestie.
Pospěšte pánové! Kdopak si užije?
Láska je alkohol - duševní víno,
bavte se lidičky, jak je vám milo.
Chlastejme lidičky! Kolik kdo snese!
Tenhle už nemůže a jen se třese!
Copak je maličký?
Škytne a sděluje
Pravdu, co všichni už znaj:
Když jsem se nacamral, zahlíd' jsem ráj.
? * ? * ? * ? * ? * ? * ? * ?
Drogová
Sjíždím vlnu za vlnou
černou, bílou, červenou.
Cítím, jak se bachor zvedá,
je to hroznej neposeda.
Dáma, pán se odvrací,
nečekaj, co vyzvrací
holka spoře oděná,
z džín jí koukaj kolena.
"To vy jste tady žebráci,
dobrý leda tak na práci,"
zčista bleskne dívce hlavou,
vzdorně kývne mokrou bradou.
Kdyby naši nedřeli
před pár lety v posteli,
byla bych v nebi, co nebolí,
neznala slzavý údolí.
"Zavolám záchranku." říká pán dámě,
potom jí galantně nabídne rámě.
Skutečně zavolal, idiot proklatej,
a bílí havrani už brzy přiletěj.
Proč se tak staráš, otroku ve fraku?
Vo co Ti de? Vo trochu rozpaků?
Musím se spakovat, popolézt dál,
aby i zvracet člověk se bál.
? * ? * ? * ? * ? * ? * ? * ?
Vlnka
Oceán prostoru
ruce se vznášejí
políbíš veřejně
nebo jen potají
líbej mě, lásko má
líbat se smí
a nebo přemýšlíš
co potom s ní
netrap se lásko má
vždyť přece víš
jen forma změní se
zahoď ten kříž
jen forma změní se
život ten zůstává
v minulu v budoucnu
láska se potkává
láska se potkává
prolíná, vzkvétá
s námi si pohrává
hlavy nám splétá
půjdem se proletět
sami a bez sebe
spiritus sancti
může až do nebe.
? * ? * ? * ? * ? * ? * ? * ?
A protože k oslavě patří pořádná muzika: Pan Jaromír Nohavica a jeho Kometa - https://www.youtube.com/watch?v=dQrC0mSRNUk
13 názorů
Jak řekl policista Degrez Angelice de Peyrac: Vždy, když budete přehrabovat popel minulosti, budete mít chuť zemřít. " Rozumíš? Ano, některé rány jsou tak hluboké, že jediná šance je uzdravit, je zapomenout. Nechat čas, aby popel minulosti úplně rozfoukal. Hele, Ty máš aspoň Vzpomínku a určitě i další příjemné vzpomínky na společné chvíle před vznikem traumatu. Někdo nemá ani to, takže pokud budeš chtít, můžeš být i šťastná, protože už víš, jak štěstí vypadá. Tož si dovolím radu zdarma: Otoč hlavu, ať Ti popel nefouká do očí, a nech čas to zahojit. Klidný a pohodový rok 2024 i všechny další, hodně zdraví, štěstí, lásky a pohody. :-))
Dnes je to přesně 30 let, kdy se mi má životní láska snažila vysvětlit, že má postraumatický syndrom, který začíná být nad jeho síly. Nepochopila jsem ho. A to jsem byla jediná, kdo ho na základě svých životních zkušeností pochopit mohl. Upřímně řečeno, tenkrát jsem si ještě ani neuvědomovala, že to je moje životní láska. To mi došlo až mnohem později, přesně řečeno v únoru 2000, jenže to už bylo pozdě, a tak vzniklo dílko Vzpomínka, které je v téhle kytici. Před třiceti lety. Ještě další rok a čtyřicet dní žít dokázal, pak se zabil. A mně trvalo dalších šest let než mi pomalu začínala docvakávat skutečnost, a začalo se mi stýskat. Buď čas ztratil svou schopnost léčit nebo jsou rány, které vyléčit neumí.
Šup do oblibených divoženko a zdravim kolegyni tuhle přezdivku nosim už asi 30, 40 let od doby kdy jsem šla z koncertu Radúzy bosá po Olomouci :-)
Ano, nás je tímhle vysvětleno, díky Lenochode. Srdíčka to potěšilo. Mile mi překvapilo, jak moc.:-)
Bubulína studovala v Bradavicích, tak vnímá i to, co běžně lidem uniká. Vyprávěla mi o závěrečné zkoušce z obrany proti černé magii. Šlo o poklep na rakev, a zkoušející zahlásil procítěné smutné "Škoda.", protože mu Bubu odmítla předat svou hůlku, a tím zkoušku složila úspěšně.
PS: Bubulínko, hladina odráží úplně všechno (snad kromě tmy), záleží na tom, z jakého úhlu se do ní podíváš... Já tam nejraději pozoruji stromy jak se klikatí a tančí mezi vlnkami...
Milá FAV, jsem také žena femina (pravda, lenochodí, ale máme to podobně). Předpokládala jsem jen, že básně z doby, která byla úplně jiná, než dnešní, osloví nás, co jsme ji zažili. A také jsem předpokládala, že kromě mě (a snad i tebe) to oslovilo minimálně i ta dvě srdéčka, kterým je dílo věnováno. To už se dá považovat za "nás" ne?
Téma oživování minulosti teď na mě vyskakuje na každém rohu, proto mám potřebu o něm psát. Jinak téma "Za jakou cenu?" je moje celoživotní téma, takže díky za varování, nebudu to s tím oživováním přehánět...
A ta básnička JSEM je tááák krááásná :0) ... i s tím vyčerpávajícím koncem...
Milá Bubulínko, teď vážně nevím, o čem píšeš. Černé magii nerozumím, snad jsem něco nevyvedla nechtíc. Chtěla jsem jen pochválit básničku o vodě a o lásce - taková díla totiž udržují úsměv na lenochodím obličeji, proto je vyhledávám... Prosím tě, udělej opatření i za mě, pokud to jde, já netuším co jsem způsobila, ale chtěla bych to napravit.
Lenochode, víš, že jsi obvinila FAV z černé magie? A to po pohledu do studánky? Co odráží hladina studánky? Mno. Jdu si udělat opatření.
Básnička Jsem vznikla díky jednomu z prvních lidiček, se kterými jsem si emailovala. Jmenoval se Karel. Vyprávěl mi o krásné lásce ke své ženě, která mne naplňovala štěstím a z tohoto štěstí vznikla tahle básnička.:-)
Všechny ty básničky jsou jen jako staré fotky z domácího alba vzbuzující sentiment, nic víc. Já a oživit minulost? Nikdy bych si nedovolila oživit minulost, protože vím, že se za to platí cena nejvyšší tj. tím, co má dotyčný nejraději. Takže pokud najdeš někoho, kdo oživil minulost, řekni mu, že se před souhlasem s hraním podle starého scénáře měl podívat na cenovku.
Nás? Ty jsi nebinární? My, král Slunce a Francie?:-)
Skvělý počin FAV, znovu oživit minulost, která nás stále oslovuje. Za báseň "Jsem" ti posílám velikého tipa, ta je lenochodí !
BUBUlínko, jestli tu máš nějaký klub AV, tak já se přidávám!
667? To je jednoduché - počet slabik v jedné každé sloce přáníčka. Mně dělá název díla vždycky největší problém. Textík mám spáchanej za pár minut, ale pak vůbec nevím, jaký název.:-)) Není na to nějakej fígl? Jak to máš Ty - napřed vymyslíš název a pak píšeš nebo Ti napadne název v průběhu nebo jak?
:-)) Netuším. To se musíš zeptat těch mimozemšťanů, pokud se tady někdy nějakej objeví. Mám sehnat klih, aby se nějakej chytil jak Popelčin střevíček? :-))
Osobní otázky, jo? Jako první jsem šla v lednu 2000 na seznamku. Už nevím, na jakou přesně. A tam jsem odpovídala na různé inzeráty jako správná zoufalka. Teda tenkrát jsem nevěděla, že jsem zoufalka - to jsem si uvědomila až mnohem později. Takže první písmenka byla odpovědi na inzeráty a následné emailování. Na první diskuzní server jsem se vydala až po cca 5 měsících a byl to server o ezoterice. Kluci tam probírali bolesti hlavy, takže můj první příspěvek byla větička, že na bolesti hlavy výborně pomáhá masturbace. Kupodivu mne nevyhodili. A stylu "Nepito, chčijó do teho psi! Prosím? Já vám nerozumím. Joták. Pi pomalu. Je to studený." jsem tenkrát vůbec nerozuměla. Vlastně mi ten styl nevadí dodneška. Co nevadí! Mě to přitahuje jak můru lampička.:-)) Jak jsi správně poznamenala na mé autorské stránce, prostě jsem na některé věci rychlá jak Obelix, jak Kentán z Montarží. Ježiš, jsem si zase vzpomněla na toho psychiatra z komedie Drž Hubu!, jak o Kentánovi zahlásil: "Vyšetřil jsem ho. To není blázen. Je to malý mentál naprosto neschopný vymanit se z přítomnosti." "Mluvte jasně, doktore." "Dobrá, je to neuvěřitelný blbec." "Bylo by mu lépe v útulku." "Ten je pro blázny, ne pro blbce. Měly by se postavit útulky pro blbce, ale představte si, jak by ty budovy musely být veliké." :-))))
První dílko číslo 3, druhé dílo číslo 667. Zajímavé počty. U prvního dílka jsi vysvětlila, proč zrovna trojka. Jaké je vysvětlení pro 667?:-))
První myšlenka: No to muselo být v alejích nablito. Druhá myšlenka: Nebylo. Po tomhle padali lidi rovnou do bezvědomí. Třetí myšlenka: 2001: Vesmírná prda. Kteří mimozemšťané dokážou toto pít jako vodu?
Hele, vzpomeneš si, kam jsi zamířila při prvním vstupu na net alias které servery byly první, které vtřebávaly Tvá písmenka? :-)