O spisovateli, který nikdy nic nenapsal

Jedinečný příběh spisovatele, který překonal všechny obtíže a ohromil svět svým dílem, aniž by kdy cokoliv napsal.

M. si na život nemohl příliš stěžovat, celkem se mu vše dařilo, přesto ale pociťoval jakousi vnitřní nespokojenost a prázdnotu. Když jednou přemýšlel o tom, čím novým by se mohl zabývat a jak by daný stav mohl změnit, napadlo ho, že by se mohl stát spisovatelem. To je přece dostatečně smysluplná, bohulibá a zároveň povznášející činnost. A protože byl M. mužem činu, okamžitě si sednul ke svému počítači, spustil textový procesor a dal se do práce.

Chvíli koukal na bílou nicotu obrazovky monitoru a zvažoval první slova svého díla. Nic, co by stálo za zapsání, ho ovšem nenapadlo. Místo toho zaregistroval, že kdesi v dálce letí vrtulník, v kuchyni bzučí lednička a do pokoje mu právě vletěla moucha. Dále si uvědomil, že zítra bude muset zajít do banky, do čistírny a k zubaři. A kromě toho si také vzpomněl, jak to bylo krásné, když jako dítě jezdil s dědou tramvají č. 5 do Kyjovic, jak tam nádherně voněl les po dešti a jak skvěle chutnaly babiččiny borůvkové koláče.

V zájmu hledání invence si M. postupně (a potupně) odskočil na záchod, uvařil si mátový čaj, přišil si knoflík u košile, a pak ještě čtvrt hodiny hleděl z balkonu na opalující se sousedku. Dostatečně úderná úvodní věta se ale ani potom nedostavila. Múza, jejíž příchod jaksi automaticky očekával, stále nepřicházela. Nezbylo mu tedy nic jiného než se jasně rozhodnout, co vlastně napíše.

Tak určitě ne poezie, odpověděl si M. rozhodně, tu už přece dnes nikdo nečte a on chce být úspěšný autor. V úvahu ale nepřipadá ani román, ten je příliš dlouhý na to, aby na něj měl dost trpělivosti. A povídky mu přišly strašně banální. Podobně to dopadlo i s vhodným žánrem. Rychle zjistil, že na fantasy má příliš malou fantazii, na horor je příliš útlocitný, na červenou knihovnu zase příliš hrubý a na krimi příliš chaotický.

Zkrátka a dobře čas neúprosně plynul a M. neměl napsané ani jedno jediné písmeno. Pak jej ale přece jen něco napadlo. Uvědomil si, jaký úspěch zaznamenal se svou skladbou 4´33“ John Cage, přestože v ní nezazní ani jediný tón. Dal si tedy za úkol převést tuhle skladbu do literární podoby. Poslechnul si ji, pak jedním pohledem vrhnul nashromážděnou energii na obrazovku a nakonec pečlivě uložil soubor.

Svůj opus magnum v podobě prázdné písmeny neposkvrněné stránky nazval „Tady se rodí literatura“ a poté jej velkoryse vypustil do světa bez nároku na jakýkoli honorář. Interpretaci díla ponechal zcela na čtenáři, jen s doporučením, že pokud jej chce skutečně pochopit, musí na něj civět minimálně jednu hodinu.

Po dokončení svého majstrštyku a dosažení světového úspěchu se M. nicméně rozhodl dále se již literatuře nevěnovat a soustředit se raději na jiné obory lidské činnosti, např. na rozbor písní Michala Davida, tanec mezi vejci, testování spacích pytlů, konstrukci šestiválcových řadových přeplňovaných zážehových motorů a jadernou fyziku. Stal se tak prvním opravdovým spisovatelem, který nikdy nic nenapsal.