Další den

Až přijde další den,

my už tu nebudem, víš.

Přítomnost bude v nás,

před ní se neschováš, už ji slyšíš?

Promlouvá ke mě, mluví i k tobě,

naše odlišné cesty spojuje k sobě.

Boří všechny zdi,co nás dva dělí,

ukazuje směr o němž jsme nevěděli.

Hází nám lano, když padáme dolů,

vytváří okamžiky,kde máme být spolu.

Jako řeka možností teče kolem nás,

v tichu světa slyším její hlas.

S jakou naléhavostí mě prosí,

že naše láska svět od zla spasí.

A tvůj první polibek v dešti,

jak neuvěřitelné je to štěstí.

Všechno vkládám do tvých dlaní,

s nadějí a bez váhání.

Jsem tu jen s tebou a nemyslím na další den,

až pak zjistím, že byl to všechno sen.

Sám a navěky ztracený,

jako obraz bez rámu jsem bezcenný.

Padám a kupředu stále klopýtám,

ptám se jen,kde já jen tě mám.

Jsi skutečná nebo jen má představa,

věřit i pravdě kvůli tomu přestávám.

Řekni mi kdo a kde jsi,

zda ty jsi mé životní štěstí.

A i přes lásku, kterou v sobě já mám,

navždy jsem bez tebe, já zůstal tu sám!