Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvětlo
Autor
MAJKL65
Je mi světlo
ptáci hovoří k těm dole z výšek
a jejich stíny padlé jako andělé
letí dlažbou ulic
jakoby kdosi házel záchranné kruhy jen tak
a my ve slunečních brýlích je ani nezahlédneme
koupil jsem od smutného pána v dlouhém kabátě posledních pět narcisů
a z toho jeden, který ještě nebyl rozvit
aby bylo co k Velikonocím na hřbitov
obdarovat jak hroby, tak i rozptylové loučky
a plni pomíjivostí ještě smět odejít domů
a zapálit tam svíce
aby hvězdy této noci snad nezapomněly rozsvítit
a pak se dívat na ty z protějších chodníků
jak stojí u přechodů a dveří do vietnamských hospod
kde se zázrakem kov mění na rum
že by i Kristus záviděl
a vidět jak lidem z chlastu rostou jazyky a křídla
než je najde ráno jako Ikary
však je mi světlo
a z mraků velkých jako břicho březí toulavé feny
padají stříbrné deště
a my Jidáši natahujeme dlaně k nim
zda prší
a na srdcích nosíme peněženky
na očích vteřiny tmy každého zamžiknutí
a na rtech políbení skutečná jako smrt
to jsme my
toužící po modrých okamžicích pravdy
a po lži našich těl
i po pokojích osvětlených jen majáky policejních vozů
protože nemůžeme se rovnat těm z prvních stran časopisů
ale i ty půl vteřiny, kterými se na tebe dívám
jsou více než všechna věčnost
a tvé silonky přehozené na židli
jsou jediné, co ještě vidím v šeru předměstí tohoto
když zvednu zraky z tvého klína