Nikdo tě nesvádí

Nikdo tě nesvádí, nikdo tě nehladí

Řekni mi, kdo v tobě struny teď naladí

A bez lásky, vášně, co si má člověk počít

Jak práci udělat, kterým dílem začít

Sfingy jsou kamenné, mají dlouhé nosy

Pyšně na ramenou své hlavy nosí

Rosa je studená, chladná jsou rána

Ráda bych věděla, jak láska je psána

Psaná je do veršů, psána do kamene

Jenom mech, lišejník, nad ní se klene

Sklání se rostliny před mrazivou touhou

Zoufalé, že znají přírodu pouhou

Přírodu nádhernou plnou svitu a jasu

Jen milenci v kapradí pojmou tu krásu

Co život bez lásky, co láska bez života

Už žádné otázky, zbytečná drahota

Sám sebou zůstaň a buď přesně takový

Abys měl pokaždé své tváře nachový

Když spatříš kometu, když spatříš ženu

Buď hodný na sebe i na ni, pro změnu