Tři sekundy a tři věty

Seděla jsem v ložnici a kojila. Myšlenkama napůl s Kačkou, napůl ve své hlavě. Čas zpomalil. Otevřeným oknem přicházel čerstvý vzduch. Bloumám v myšlenkách. Jedinou známkou života dva malé rty, čím dál pomaleji tahající prso. Spolu skoro usínáme.

Zničehonic jasný hlas, určený dceři, ale dorazivší z parkoviště v plné síle přímo ke mně, mě vrátil na zem. Ve třech větách a třech sekundách ukrytá rozbuška odpálila mou představivost směrem ven z klidné ložnice.

"Víš, taťka je teď někde na poli. Prý mu nejede babeta. Tak zkusíme zajet k našim půjčit auto."