Nedělní oběd

táto báseň ma zasiahla, autorka vyjadrila svoj smútok ohľadne využívania zvierat ako potravy

a celkom podobne ma zasiahol aj text diskusie vo svojej úprimnosti, predovšetkým časť o nutnosti zabíjania (zvierat)

tiež som riešila a budem riešiť problém s kohútikmi, ktorí mi ešte aj bezvýhradne dôverujú a ktorí sú mi tak blízki

a niet žiadneho riešenia, ako ich nechať všetkých žiť

a tiež mohla by som teoreticky žiť ako vegán (i keď neviem, ako by to moje telo všežravca zvládalo), lenže aj rastliny žiť chcú

a na druhej strane - aj tá kačka je strašný predátor, aj kohútik...

to je život

the end of violence

,,poď ukážem ti ako sa to robí

takto: odzadu nech sa nezľakne

uchopíš ju vezmeš do náručia

môžeš ju dokonca pohladiť po perí

rukami ju drž za boky

palcami pridržiavaj krídla

pažami opíš veľkú kružnicu

po treťom kole zavrie oči

potom hlavu na klát

rukou stále pridržiavaj krídla

bude pokojná omámená pohybom

nepocíti nič"

/M.F./

yss, ano. Děkuji. 

Myslíš the end od violence ?

Zaujalo mě, kterak autorka pracuje s melodií. Verše nejsou vázané v jednotném metru, to zvládla jen druhá sloka. Ani nevím, možná beru text svým způsobem na milost kvůli syntaktickým předělům, jež jev trochu maskují a sporé (a zároveň sporné) rýmové práci. Pruská modř. Téma není snadno uchopitelné, pochyby se vkrádají i v otázce formulace vlastnictví. Vlastnit mrtvou? Jako dočasný klenot, chvilkovou trofej? Nebo pragmaticky kvůli nasycení? Opravdu člověk zatoužil udělat bolest? Možná ano, živitel sadista. Rozhodně se za pokusem o báseň skrývá pozoruhodný příběh mnoha vrstvených motivací; ano, tím mě text rovněž zaujal.

yss, prosím, vybavíš si tu slovenskou CHP? Tuším s husou na špalku? Nemohla bys mi připomenout?

Ako ja mäso nemusím, ale zasa asi ti zoberiem ilúzie o tom, že som nič nikdy nezabila / ak sa teda bavíme o zvieratách/ Mäso veľmi  nekonzujem, lebo mi nechutí, ale v prípade veľkého hladu, všetko. Asi som taký pragmatický prívrženec potravinového reťazca.

Akceptujem všade fakt, že sú ľudia, ktorí v tomto smere disponujú empatiou, a úkony spojené so smrťou zvieraťa prežívajú intenzívnejšie a možno s istými výčitkami. 

/No, v pôvodnom komentári som mala že "irónia pokuľháva" -slovensky ako že je jej tam pramálo, a z môjho pohľadu-keďže ho už poznáš -tam práve by tej irónie malo byť až až, možno nejakým nadnesenim, zveličením, lebo z mojich "preferencií " by sa to až priam žiadalo. 

Som rada, že si mi priblížila svoj pohľad v interakcii reality a uvedeného textu. Odo mňa všetko, pekný deň.

Yss, možná, že jsi nikdy vlastníma rukama nemusela krásného radostného tvora, plného života, proměnit v kus masa k obědu. Potom chápu, že si skutečnou lítost nad tím, co pojídáme asi ani neumíš představit. (Možná by si to měl vyzkoušet každý člověk - zabít a naporcovat - aby si více vážil našich zvířecích bratrů a sester.) Pak ti ta báseň musí skutečně připadat ironická a rozumím tvému komentáři (o stavbě básně toho určitě víš mnohem víc než já a je to moc fajn, že s tím autorce poradíš, v tom já moc nepomůžu). Já zde tu skutečnou lítost cítím velmi silně, proto mě to tak zasáhlo, protože lítost versus realita je přesně můj každodenní problém a mé každodenní rozhodování. Nechci nikomu ubližovat, ale nenacházím v tuto chvíli jiné řešení... Mé tělo to bez masa nedává a tělo mého nejmilejšího psího kamaráda také ne. Někdy se člověk musí smířit s tím, že věci jsou tak, jak jsou a přijmout i tu lítost. V tom ironie není. Původní kultury to tak dělají do dnes - děkují svým zvířecím bratrům za jejich oběť, omlouvají se za způsobenou bolest a strach ze smrti a pak jdou a loví den co den, aby se znovu mohli nakrmit. Pro mne je to paradox, z kterého zatím vystoupili leda bretariáni a to ještě kdo ví jestli...

Ešte dodatok, na mňa by tento text fungoval možno práve vtedy, keby tam tá irónia "nepokuľhávala" , proste keby to bolo rozvinuté v plnej až nadnesenej  miere /ten paradox konzumu /..to už len na vysvetlenie môjho pohľadu

Názorová odlišnosť, nekonfrontujem tvoj komentár, máš predsa vlastnú interpretáciu, ktorá ti dáva tvoj obsah,tvoje emócie. Prezentovala som svoj pohľad na text,mne totiž príde práve dosť ironické,sarkast. ľutovať niečo, čo idem zjesť...ale ako vravím, sto ľudí, sto chutí. No a stavba básne na mňa nefunguje, takže nemám čo prehodnocovať. 

Yss, já v tom žádnou ironii nevidím. Spíš všudypřítomný paradox tohoto světa, že i ten nejmírumilovnější tvor, musí připravit jiného tvora (či rostlinku, či semínko) o život, aby se najedl... (snad s výjimkou parazitů, pokud vysávanou oběť ničím fatálním nenakazí...). Trošku jsem doufala, že to vyvrcholí něčím takovým, jako je rozhodnutí stát se vegetariánem, ale kupodivu (nečekaně) se konala hustá pointa - na další oběd bude další krásná kačenka! A v prvních dvou slokách se stupňuje lítost, pracují s city, vůbec bych je nevynechávala. Znám podobné rozpoložení, když řešíme, co s mladými kohoutky... Takovou silnou báseň jsem o tom ale napsat nedokázala.

Neviem, mám z toho taký rozpačitý pocit, tá irónia mi nejako pokuľháva, celkovo mi nesedí ani výstavba textu..možno by som začala až 3.slokou, plus štvrtá, tak snáď tá úvodná časť / pričom jednička a dvojka mi príde dosť duplicitná / Takto si všetko vybalila hneď v úvode a nejaké prekvapenie sa už nekonalo.

Tak to je tedy síla! Tohle mě zasáhlo jako tu kačenku... tip

to byl fofr, dík!

super