Řetěz moci Irián 30.díl

Řetěz moci Irián 30.díl

Utíkali jsme uličkami, o kterých jsem doteď neměl ani tušení. Skryte na takových místech, kde bych je nečekal. Dokonce se ocitneme v něčím pokoji a pokračujeme vchodem krytým za skříní. Konečně se zastavili a já sotva popadal dech. Jeden z nich se otočil a přeměřoval si mě pohledem. Jako by nevěřil, že to jsem právě já, kdo měl vládnout nad Iriánem. Tohle zjištění mě ještě víc utvrdilo v tom, na co jsem přišel ve vězení. Já nejsem ten správný. Ziel by měl z těch slov radost. To pomyšlení mi rvalo srdce na kousky při pohledu na strádající lid. „Tohle pro vás nachystal Arian, než se nechal zajmout.“ Podal mi brašnu se znakem naší rodiny. Přejedu prsty výšivku a snažím se vydržet nápor emoci, který se hrne ven. Párkrát zamrkám a pak se zhluboka nadechnu, abych mohl reálně uvažovat. Jeden z mužů odešel. „Sedněte si. Nevypadáte dobře.“ Konstatoval a přisednul si naproti. „Arian. Proč zůstal ve vězení?“ Na tuhle otázku potřebuju vědět odpověď nic jiného mě nezajímá. „On vám to neřekl?“ Zavrtím hlavou v záporném gestu. „Pane Rene, to co vám teď řeknu bude znít zvláštně, ale vyslechněte mě do konce.“

„Dobře. Nebudu zasahovat. Mluvte. Řekněte mi všechno.“ Nalil si vodu ze džbánku do sklenice a celou ji vypil. „Kde bych měl začít? Jmenuji se Nerik a jsem z hlavní posádky Deriána. Na tohle nás cvičil a Arian nás svolal. Tušil, že se něco stane, takže o tom nikdo jiný nevěděl. Je to rozkaz Pána Kreána, než zemřel. Plánoval opatření, aby si v klidu usedl na čestné místo, které ti po něm patří.“ Chtěl jsem promluvit, ale Nerik mě nenechal. „Ziel je dítě noci bez hvězd. Před jeho narozením si nechal Pan Kreán vyložit osud rodiny od Vědmy. Trvalo to několik týdnů, než získal povolení od samotného Iriána a vědma nahlédla do budoucnosti. Předpověděla určité věci, které se opravdu stali. Jediný, kdo věděl co má přijít je Arian. Ostatní jsou nezvěstní nebo mrtví. Hodně k tomu přispěl Drel. Zlikvidoval většinu posádky, ale stále nás pár zbylo. Arian se nedávno setkal s Vědmou a dozvěděl se něco nového. Nikdo nevíme co to bylo, ale okamžitě začal jednat. Sestavil plán na vaší záchranu a nechal se zajmout. Později ho dostaneme ven. Říkal, že musí zůstat, aby vám získal čas. Říkal, že pochopíte, až otevřete brašnu.“ Chtěl jsem se rovnou podívat. „Nechám vás o samotě.“ Nerik vstal a odešel.

Začaly se mi klepat ruce, jak jsem zápasil se šňůrkou, kterou byla brašna zavázaná. Po chvíli se mi podařilo rozmotat uzel a nahlédnout. Úplně navrchu byl dopis. Rozlepím obálku a začnu číst.

Brácho Rene. Tvoje matka ŽIJE. Ochraňuje ji samotný Irián, takže se neboj a čekej na ni. Určitě se zase shledáte. Jsi předurčený postavit se Zielovi, ale ještě nenastal správný čas. Slečnu Mel a Mary jsem poslal na bezpečné místo, které je hlídané nejlepšími vojáky. Nerik tě za nima odvede. Mám dojem, že Mary má něco v plánu. Myslím si, že neodejde do úkrytu snadno. Pokud se dozvím že tam nedorazila zachráním ji, ať je kdekoliv.Nerik tě zavede do úkrytu. Následuj ho.

Bráška Arian. 

Přesně to Mary udělala. Pomyslel jsem na to, čím si musí procházet, když jí chytil Ziel. Arian byl dost naštvaný, jakmile se to dozvěděl skoro pěnil vzteky. Hlavně, aby neudělal nějakou blbost. Nezastavil jsem ho a teď za mě musí trpět ve vězení.

K čertu! Tohle se nemělo stát. Všichni mě opouštějí. Sklouzla mi osaměla slza po tváři, když jsem dočetl poslední řádek. „Ariane…“ Ten slabí povzdech s jeho jménem se vytratil do ticha. Znovu mě zabolelo na hrudi nad ztrátou otce i přátel. Musím se vzchopit a dokázat, že jsem hoden jejich důvěry. Nesmím je zklamat! Podíval jsem se do brašny, kde byla slonovinová flétna. Dar od samotného Iriána. Nevím proč, ale přiložil jsem si ji k ústům. Měl bych s takovým darem šetřit. Vlastně nevím co umíš. Nakonec to neudělám a znovu jí zandán za opasek, kam patří. Postavil jsem se a přehodil si znovu plášť, který mě dokonale ukryl před slídivýma očima. Otevřu dveře ven, kde se stmívalo. „Pane je čas vyrazit.“ Druhý muž zmizel v šeru pustých uliček a Nerik mě vedl na opačnou stranu města.

„Vydržte. Brzo tam budeme.“ Přitiskl jsem si plášť víc k tělu, abych zahnal zimu a následoval jeho tiché kroky. Najednou se vynořil druhý muž a stáhl mě do nejhlubšího stínu.