Labyrint písku a slunce

Slunce v tajné královské zahradě už vyšlo více než stokrát, ale králova žízeň po neobvyklých příbězích neustávala, i pravila proto krásná Šeherezád:

'Můj vládče a manželi, Alláh je veliký a nanejvýše trpělivý, a Jeho vůle vládne proměnami, rytmy, jakož i osudy lidí a věcí. Z Jeho vůle se v dalekých krajích v jiném světě a čase zrodil veliký vypravěč jménem Jorge Luis Borges, který snad napsal, snad převyprávěl i příběh, který dnes chci vyprávět já Tobě, protože ráno je horké a ospalé, a z pouště vane horký vítr vybízející k zahálce a snění. Tedy poslyš slova z jiných světů, tak vzdálená našemu chápání, a přece tak blízká!

Žil kdysi dávno na ostrově Kréta pyšný a chytrý vládce, a jeho země v té době díky obchodu ze zeměmi dalekými i blízkými velmi zbohatla, i dal postavit obrovské bludiště plné dveří, pastí, žebříků a nástrah, aby tak dal okázale najevo své bohatství a svou moc. I stalo se jednoho dne, že na Krétu zavítal Tvůj dávný prapředek, perský šáh s mírovým poselstvem a nabídkou obchodu a spolupráce, protože z dobrého obchodu vždycky bohatnou všichni, kteří se ho účastní, takže není třeba vést války a nasazovat zbytečně psí hlavy lidem, kteří by docela dobře mohli být našimi přáteli, ale na dávné lekce z umění vládnout a vyjednávat mívají lidé tendence zapomínat, patrně proto, aby si je mohli stále dokola opakovat, neboť jak známo, opakování je matka moudrosti. 

Krétský král uvítal poselství s blahosklonnou vlídností, kterou však prosvítala pýcha. Přijal velkoryse nabízené dary - granátová jablka z kamene modrého jako obloha bez mraků, vzácné koberce a látky, zahnuté šamšíry broušené slunečními paprsky, které byly tak ostré, že dokázaly přetnout padající šátek utkaný z nejjemnějšího kašmíru. Po opulentní večeři, která uchlácholila i tu nejpodezřívavější mysl, protože těžká vína z athénských a marockých vinic stoupala do hlavy a dala hostům ve víru tance a radovánek zapomenout na obvyklou ostražitost, která je při podobných návštěvách na místě, zavedl vládce Kréty do svého Labyrintu. Když se host dost vynadivil složitým mechanismům, důmyslným lávkám nad propastmi plnými hrotů kopí a nad podivným, hrozivým řevem zaznívajícím z nitra bludiště, otevřel náhle Kréťan tajné dveře, o kterých věděl jen on, a zmizel užaslému Peršanovi z očí, jakoby se do země propadl, a zanechal tak svému osudu panovníka, kterého předtím hostil ve svém paláci, a jehož poselstvo vzal pod svou ochranu. Zchytralý král si totiž myslel, že jeho host najde jistě v bludišti smrt, a že on si bude moci umýt ruce tvrzením, že se opilý šáh zatoulal, kam neměl, a že z vůle Osudu nalezl smrt vlastní neopatrností, zatímco on, král Kréty, ho přece přijal tak vlídně a nelitoval nákladů na pocty a dary.

Po chvíli zmatku a marného volání a hledání si tvůj prapředek, můj králi, uvědomil, že byl zrazen, a že se nachází ve smrtelném nebezpečí. I modlil se k Alláhovi, neb On je slitovný a co se nestalo, Alláh vyslyšel šáhovu prosbu, a seslal do Labyrintu závan vlahého větru z daleké oázy, šeptajícího o životodárné vodě a zeleni palmových listů, a seslal i hluboký spánek na strašnou příšeru s tělem člověka a hlavou býka, kterou krétský král učinil strážcem svého děsivého Labyrintu a popravčím pro ty, které se zprotivili jeho vůli. Šáh tedy po třech dnech a třech nocích z bludiště vyvázl nezraněn, a v přestrojení doplul zpět do své vlasti. 

A jelikož Alláhova přízeň (On je dobrotivý!) Tvého prapředka neopustila, můj králi, dařilo se tenkrát Tvé zemi rovněž nadmíru dobře, a šáh proto dokázal shromáždit velké bohatství, které mu umožnilo postavit loďstvo, jemuž se nemohla rovnat ani flotila pyšného krále Kréty. Hned následujícího roku šáhovo loďstvo zvítězilo ve velké námořní bitvě nad loďstvem Kréty a šáhovi ozobrojenci vpadli na Krétu, jejíž obyvatelé, zlenivělí dlouhými léty bohatství a zahálky už neovládali válečné umění, a proto jejich města lehla popelem nebo byla odsouzena k placení tributu, jak se to poraženým stává od úsvitu věků. 

Krétského krále pak šáh odvezl do hluboké pouště, a pravil mu: "Dobře jsem si zapamatoval Tvou lekci z minulého roku, ó králi, a rozhodl jsem se proto, že podle starodávného obyčeje oplatím stejné stejným, a že dnes i já Tobě ukážu svůj Labyrint." S těmi slovy ukázal rozmáchlým gestem na spalující slunce na nebi bez mraků, na nekonečné písečné duny táhnoucí se až k obzoru, na jednotvárný zinat modré a žluté, kterému oko nemohlo uniknout. "Nenajdeš v něm sice důmyslné chodby a tajné dveře, pasti ani krvežíznivá monstra, ani zdi, které by bránily v rozletu Tvému zraku, ani Tvým krokům, a přesto věřím, že se Ti nepodaří zopakovat to, co se tenkrát podařilo mě z vůle Alláha, neboť On zná naše nejtajnější obavy a přání."

S těmito slovy zanechal perský šáh krétského krále v moři písečných dun, ve kterém po třech dnech a třech nocích klopýtavého bloudění nalezl Kréťan smrt, aby supi a písek v hodinách Času nakonec proměnil jeho ostatky v prach tak jemný, že splynul beze stopy s pouštním pískem, a ukončil tak mé dnešní vyprávění, můj milovaný manželi. Proto je možná lépe mít se na pozoru před Těmi, kdo místo zdí a dveří funkčního společenského uspořádání nabízejí jen bezedný pohár neomezené Svobody, neboť říši bez řádu nakonec nevyhnutelně zachvátí chaos, a z nekonečného labyrintu bez dveří a zdí není úniku ani pro sebevytrvalejšího poutníka. 

A napadá mě, že pokud bude i zítřek stejně parný a ospalý, budu Ti vyprávět příběh z dalekého severu ovládaného mrazem, ledem a sněhem, o zuřivých válečnících drancujících bohatá města na pobřeží, a o odpadlém bohu, potměšilém šprýmaři, jehož proměny neprohlédne ani nejbystřejší oko, a jehož kopí nalezne vždy slabé místo i v tom nejdůmyslnějším pancíři, o vypravěči neméně podivuhodných příběhů, jehož jméno je...'

Závěr věty ovšem přerušilo hlasité zachrápání, neboť král, ukolébán hřejivou blízkostí své krásné královské manželky, do jejíhož klína složil při vyprávění svou vladařskými povinnostmi obtíženou hlavu, jakož i hladce plynoucími větami jejího vyprávění, usnul tvrdým spánkem, neboť nebyl zvyklý na dlouhé mudrování o věcech zdánlivě jednoduchých, a gordické uzly složitých problémů Stvoření byl zvyklý roztínat jediným rázným sekem své královské vůle, takže si na další vyprávění budeme muset počkat, než se Jeho Výsost dosyta vyspí...